Poměrně velká, zavalitá kočka s malým nosánkem, velkýma kulatýma očima, s výrazem mrkací panenky a hustým plyšovým kožíškem. Tak by se dala představit exotická kočka, která svým výrazem musí učarovat téměř každého na první pohled.

Historie

Toto plemeno vzniklo kolem roku 1970 křížením perských koček s americkými krátkosrstými a barmskými kočkami. Cílem amerických chovatelů bylo zlepšit stavbu těla a kostí, ale především získat stříbřitou americkou kočku. Tato barva se v té době vyskytovala pouze u peršanek. Na druhé straně mělo toto křížení přinést hnědé, čokoládové zbarvení u peršanů. Křížení přineslo jiný výsledek, než bylo cílem. Nevznikly čokoládové peršanky, ale rodily se krátkosrsté kočky s hustou, plyšovou srstí a zkrácenou obličejovou částí jako u peršanek. Zpočátku nebyla jejich stavba těla jako u perských koček, ale byla na vyšších nohách s delším tělem i ocasem, podobaly se v těle spíše americké krátkosrsté kočce. Jejich hustá, plyšová srst a skvělá povaha několik chovatelů učarovala a podnikly další pokusy, aby získali plyšovou kočku se stavbou těla peršanky. Cesta k tomu nebyla jednoduchá, chovatelé se setkávali s mnoha neúspěchy, neboť přikřížení perských koček do amerických krátkosrstých nebylo oficiálně povoleno. Jelikož přibývali tzv. hybridi ve všech barevných varietách, bylo rozhodnuto, že všechny krátkosrsté peršanky se budou nazývat exotic shortair. V roce 1971 byl poprvé exotic shortair na výstavě vyznamenán cenou. Jako samostatné plemeno byla exotická kočka uznána FIFE až v roce 1983. V této době se tato kočka spíše podobala britským kočkám, teprve později soustavným cíleným křížením se v obličejové části začala vyrovnávat kočkám perským. V současné době je standard exotických koček shodný s perskými, liší se pouze délkou srsti.

Křížení

Američtí chovatelé v současné době důsledně sledují, aby v průkazu původu perských koček nebyly přikříženy kočky exotické a zase naopak u koček exotických jsou nežádoucí přikřížené kočky perské. V chovu zejména exotek to působí velký problém. Při dlouhodobém páření pouze exotických koček se vytrácí krásná plyšová srst a zůstává srst řidší a přiléhavá. Bez občasného přikřížení peršanů to zkrátka není ono. Ze spojení dvou exotických rodičů se mohou narodit exotičtí potomci ale i perští. Ti se pak nazývají dlouhosrsté exotické a v CFA nemohou získat na výstavách žádný titul. Přesto, že jsou to svým vzhledem plnohodnotné peršanky, často ještě s hustší, kvalitnější srstí. Ze dvou perských rodičů však nikdy exotický potomek nevznikne, i když je má v předcích. U nás zatím naštěstí takový přístup ke křížení není. I když se někteří chovatelé snaží podle amerického vzoru takové názory také prosazovat.

Koťata

Koťata exotických koček jsou po narození k nerozeznání od perských. Až kolem 4. týdne jejich srst houstne a začínají jim přečnívat přes kratší hustou srst dlouhé tvrdé chlupy, které dělají trochu dojem, jako u dikobraza dlouhé bodliny. Ty postupem času vypadají a srst se stává plyšovou. Koťátka jsou o něco temperamentnější než koťata perská, jinak jsou jejich povahové vlastnosti téměř stejné.

Pro koho se hodí?

Exotická kočka je ideální pro toho, komu se líbí velké kulaté oči peršanek, ale nemá čas je denně česat. Mnoho lidí se naláká na krásné, dlouhé chlupy a neuvědomí si, jakou péči o tento krásný kožíšek je třeba denně vynaložit. V mnoha případech pak dochází k tomu, že se srst zacuchá a zplstnatí. Pak už pomohou jen nůžky. Takové ostříhané kočky pak vypadají všelijak. Exotky stačí jednou za týden pročesat, aby se vyčesaly tzv. mrtvé chlupy. Kočka je stále krásně upravená. Jsou to kočky vhodné pro toho, kdo nemá rád příliš temperamentní malé kočky, které stále někde šplhají a skáčou. Exotická kočka je hodný, klidný, komunikativní kamarád, který má rád plný talířek dobrého jídla, pohodlné křeslo na spaní a přítomnost svého milovaného pánečka. O vše si umí různým tónem mňoukání říci.

Závěrem

Nejednou zaznělo z úst bývalých majitelů perských koček, kteří si pořídili exotku, že jinou kočku by již nechtěli. Pohled jejích velkých, kulatých očí mluví za všechno. Dá se říci, že šlechtitelský záměr křížení americké krátkosrsté kočky s perskou dopadl na jedničku. Majitelé těchto přítulných plyšových medvídků to jistě mohou potvrdit. Vzhled: Velká až středně velká zavalitá kočka na nižších nohách. Hlava: Kulatá a masivní, s dobrými proporcemi, s velmi širokou lebkou. Čelo je zakulacené. Tváře jsou plné. Nos je krátký, široký, se zřetelným stopem, ale nikoli ohrnutý nos. Stop musí být mezi očima, nesmí být umístěn ani nad horním víčkem, ani pod spodním víčkem. Brada je silná. Čelisti široké a silné. Výraz pěkný, otevřený. Uši: Tvar- malé, se zakulacenými špičkami, s dobře vyvinutými chlupovými chomáčky uvnitř boltce. Umístěné velmi daleko od sebe a dosti nízko posazené na lebce. Oči: Tvar- velké, kulaté a otevřené, daleko od sebe posazené. Barva zářivá, výrazná, taková, jaká je stanovena pro jednotlivé barevné variety, ale vždy čistá barva. Krk: Krátký a silný. Tělo: Zavalité ( cobby ), na nízkých končetinách, široká hruď, plece a hřbet masivní, dobře, osvalené. Končetiny: Tlapky velké, kulaté a silné. Chomáčky chlupů mezi prsty jsou hodnoceny jako klad. Ocas: Krátký a dobře osrstěný. Vždy v proporcích vůči délce těla s lehce zakulaceným koncem. Srst: Hustá a plyšovitá, měkká textura, odstávající od těla. V důsledku své hustoty srst nepřiléhá k tělu. Je trochu delší, než u britské kočky, ale ne tak dlouhá, aby chlupy vlály. Barva: Pro jednotlivé barevné variety, kterých je velmi široká škála. Od barev plných, bílá,černá, červená, krémová, modrá, lilová až po barvy s různým poměrem bílé. Specialitou samičích genů jsou kočky želvovinové, černě a modře. Dále jsou kočky s určitým poměrem stříbra, kouřové a stříbřité. Ke všem těmto barvám může být ještě různá kresba, mramorování, tygrování nebo tečky.