Birma je polodlouhosrstá kočka, řazená podle klasifikace FiFe do skupiny II.[1]. Je to středně velká kočka, přátelská a společenská. Postrádá agresivitu vůči lidem, kočkám i psům. Váží od 2,5 do 8 kg.

Historie

Plemeno birem povstalo v souvislosti s chovným progamem ve Francii na počátku 20. století. Jeho oficiální uznání následovalo ve Francii roku 1925, v Anglii roku 1966 a ve Spojených státech o rok později. Birmy nelze zaměňovat s barmskými kočkami, které jsou samostatným plemenem.

Charakteristika plemene

Birma má kompaktní, svalnatou a středně velkou stavbu těla. Samice váží v průměru do 4 kg, samec do 8 kg. Pod mírně klenutým, zaobleným čelem, ustupujícím dozadu, je v místě kořene nosu malá prohlubeň. Oči jsou sytě modré, oválné, až kulaté, středně daleko posazené, podstatný je nejen jejich tvar, ale také hloubka a sytost barvy (šilhání se pokládá za hrubou vadu). Uši jsou menší, zaoblené, posazené středně daleko a mírně z boku, nesmí být příliš blízko sebe (jako u siamských koček), ani příliš daleko (jako u koček perských). Hlava birem je širší, s plnými tvářemi, ne příliš trojúhelníková, se zaobleným čelem a nosem beze stopu; výrazná brada nesmí ustupovat. Nos má tmavé zrcátko, pouze u variet s kresbou růžové, je římského tvaru, středně dlouhý, vystupuje zhruba jako zaoblení čela. Průměrně dlouhý ocas sahá optimálně mezi lopatky, je dobře osrstěný, bez zálomků. V klasifikaci FiFe se uznávají následující variety zabarvení: černohnědá (seal), čokoládová (chocolate), modrá (blue), fialová (lila), červená (red), krémová (creme), případně želvovinový odstín a kresba. Celková barva srsti je bílá, až skořápkově krémová, s akromelickými znaky na obličeji, uších, nohou, ocase a varlatech. Konce tlapek musí být bílé. Vadou jsou bílé fleky v odznacích a tmavé fleky na ponožkách. Srst je hedvábná, s podsadou. Neplstnatí a je nenáročná na údržbu. Birma má chlupaté i spodky tlapek mezi polštářky. Chlupy musí být bílé. Končetiny jsou pevné, kratší, zaoblené.

Povaha a chov

Birma je inteligentní, klidné, učenlivé a přizpůsobivé plemeno, postrádající známky agresivity; toleruje i jiná zvířata v domácnosti. Nemá problém v soužití s dětmi. Birma nepatří mezi rezervované, odtažité kočky, které se vyhýbají společnosti. Vyhledává sociální kontakty a hodně přilne ke své lidské rodině. Bývá komunikativní, ale nikoli hlučná tak výrazně, jako třeba kočka siamská. Chovatelskou základnu lze nalézt na celém světě, v České republice není toto plemeno příliš rozšířené (např. ve Švédsku mu však patří mezi chovanými plemeny druhé místo). Při chovu se klade důraz na pokrevní linie a hlídá se nepříbuzná plemenitba. Možná i díky tomu není dosud toto plemeno tolik zatížené genetickými vadami a nemocemi, jako jiná, daleko více rozšířená a množitelským způsobem odchovávaná plemena.