Tučňák galapážský (Spheniscus mendiculus) je menší ohrožený druh tučňáka, který žije pouze na Galapážských ostrovech. Je jediným druhem tučňáků, který snáší vejce a vyvádí své potomstvo v okolí rovníku.

Rozšíření

Je endemickým druhem, žije jen na Galapážských ostrovech. Jeho největší hnízdící kolonie (95 %) jsou na ostrovech Isabela (angl. Albemarle) a Fernandina (Narborough), další drobné (5 %) na ostrovech Floreana (Charles), San Salvador (James), Santa Cruz (Indefatigable) a Bartolomé.

Popis

Je nejmenším druhem z rodu Spheniscus, délka jeho těla je jen 48 až 53 cm a hmotnost 2,5 až 2,7 kg. Samice je o poznání menší. Na rozdíl od ostatních druhů má tváře tmavé a jen úzký bílý pásek směřuje od oka k hrdlu. Velikost odpovídá Bergmannovu pravidlu, že velikost zvířat téhož druhu nebo úzce příbuzné skupiny se zvětšuje se vzdálenosti od rovníků k oběma pólům.

Životní podmínky

V místech která si vybrali za pravidelná hnízdiště se pohybuje teplota vzduchu od 25 do 40 °C a teplota vody od 15 do 28 °C. Vůbec přežit v těchto podmínkách tučňákům umožňují studené proudy Humboldtovův z jihu a Cromwellův ze západu, které se u Galapág mísí s teplým proudem Panamským. Studené proudy ochlazují vodu a jsou bohaté na potravu pro tučňáky.

Přizpůsobení podmínkám

Těmto vysokým teplotám se tučňáci galapážští přizpůsobili několika způsoby. Tak jim ve větším rozsahu než je zvykem kolísá tělní teplota, na vzduchu se pohybuje od 38 do 42 °C a ve vodě od 37 do 39 °C. Tělesnou teplotu snižují převážně vyzařováním tepla z nohou a křídel, ty jsou až o 7 °C chladnější než je teplota trupu. Na souši drží tučňáci vždy křídla odtažena od těla. Dále se ochlazují zrychleným dýcháním otevřeným zobákem, které může dosáhnout až 75 vdechů za minutu. Tučňáci galapážští tráví přes den více než 12 hodin ve vodě, vylézají na břeh až večer. V době přepeřování se před sluncem skrývají do stínů skal nebo zalézají do jejich trhlin. Mají oproti jiným druhům rodu Spheniscus o třetinu kratší peří, což také usnadňuje vyzařování tepla.

Potrava

Jako všechny druhy tučňáků i tito potravu získávají v moři. Jejich jídelníček tvoří hlavně malé druhy mořských ryb, hlavonožci, měkkýši a korýši.

Rozmnožování

Tučňáci galapážští tvoří monogamní páry. Před vlastním pářením dochází k námluvám a toku, kdy oba partneři se o sebe otírají, čistí se a nakonec spolu troubí. Při páření leží samice na břichu. Jednoduché hnízdo si připravují v dutinách skal, v lávových tunelech nebo ve stínu pod kameny, na místech vzdálených od moře cca 50 metrů. Do něj snese samice v období mezi květnem a červencem jedno nebo dvě vejce. Po 38 až 40 dnech se narodí ochmýřená mláďata, o která se starají oba rodiče.

Ohrožení

Podle IUCN je tučňák galapážský považován za ohrožený druh. Jeho stavy jsou snižovány zapříčiněním člověka a přirozených nepřátel, ale i následkem složitého klimatického jevu El Niño, který omezuje studený Humboldtovův proud a tím tučňáci v okolí Galapág mají nedostatek potravy. Z přirozených nepřátel se na snižování jejich počtu podílejí v moři žraloci, lachtani a kosatky, na pevnině při hnízdění psi, kočky a krysy; malá mláďata na hnízdě ohrožují také červení krabi z rodu Crabsus. Počet jedinců se snižuje: zatímco v roce 1971 zde žilo 3 400 jedinců, při posledním v roce 2009 bylo zjištěno pouze 1 009 kusů.