Stehlík obecný (Carduelis carduelis) je malý pěvec z čeledi pěnkavovití s rozsáhlým areálem rozšíření.

Popis

Stehlík obecný má štíhlé tělo, dlouhá křídla, silný zašpičatělý narůžovělý zobák a hnědé končetiny. Je velice pestře zbarvený, svrchu béžově, křídla má zčásti černá s bílými skvrnami a jasným žlutým pruhem, zespodu je bílý, hlava má charakteristickou červenou masku, zbytek hlavy je černobílý. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně a je často obtížné je rozlišit. Mladí ptáci červenou masku postrádají.

Rozšíření

Hojně se vyskytuje v celé Evropě vyjma větší části Skandinávského poloostrova, v Asii východně až po Bajkalské jezero a jižně po Himálaj a v severní a severovýchodní Africe. Jedinci, kteří unikli z umělých odchovů, vytvořili stálou populaci i v Austrálii a na Novém Zélandu. Je částečně tažný, na zimu z větší části migruje do jižní a západní Evropy. V České republice se vyskytuje celoročně, v zimě je však o něco vzácnější.

Bionomie a ekologie

Stehlíka obecného běžně nalezneme v otevřených lesích, na mýtinách, v zahradách, ovocných sadech nebo v kulturní krajině. Nejčastěji se ozývá zvonivým a svižným „tiglitt“ nebo drsným „čree“. Mimo období hnízdění se velice často objevuje na polích, loukách nebo opuštěných a zarostlých pozemcích, kde vyhledává malá semena různých druhů, nejčastěji hvězdicovitých rostlin (různé pcháče, pupalka, lociky, mrkvovité...), ale i bříz nebo olší. Zvláště mláďata jsou vedle nezralých semen krmena také drobným hmyzem. Na podzim a v zimě se většinou seskupuje do početných, často i více jak 40členných hejn. Během nepříznivého zimního období také často zalétává na krmítka. Hnízdí od května do srpna a ročně mívá 1 snůšku (při zničení snůšky 2 - 3). Do většinou dobře ukrytého hnízda na větvích vysokých listnatých stromů klade 3 až 6 vajec, na kterých sedí 11 - 14 dní. Mláďata opouštějí hnízdo po dalších 13 - 15 dnech.

Chov a kulturní význam

Nádherně zbarvený stehlík obecný poutal pozornost umělců i prostých lidí a byl v minulosti vítanou kořistí čižbářů. Od prehistorie, po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byl spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytán (i jako zdroj potravy). Stehlík v křesťanské symbolice může souviset s dětstvím Krista, ale může být považován i za výraz vztahu mezi milujícími se osobami a v tomto smyslu být přenosný i na výše zmíněný mystický poměr Krista a Panny Marie. Podle středověkých legend např. stehlík vytrhával trny z hlavy Kristovy, nesoucího svůj kříž na Golgotu a červeň peříček kolem jeho zobáku bývá pak ztotožňována s krví Kristovou, kterou se stehlík přitom potřísnil. Postupně se pro svůj atraktivní vzhled a příjemný zpěv stal oblíbeným a ceněným "klecním" ptákem. Chov stehlíků, zejména v západní Evropě, neztratil nikdy na své popularitě. Známí jsou pestře zbarvení kříženci stehlíka s kanárem. V současnosti jsou i v ČR chování a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí jsou vedle většího poddruhu (C. carduelis major) stále populárnější četné barevné mutace.

Poddruhy

- C. c. balcanica - jihozápadní Evropa. - C. c. brevirostris - Krym a Kavkaz. - C. c. britannica - Britské ostrovy. - C. c. carduelis - většinová část evropského areálu rozšíření. - C. c. loudoni - jižní Kavkaz a Írán. - C. c. majora - západní Sibiř. - C. c. niediecki - jihozápadní Asie a severozápadní Afrika. - C. c. parva - Apeninský poloostrov, severozápadní Afrika. - C. c. tschusii - Korsika, Sardinie a Sicílie.