Sibiřský husky

Délka života:: 13 r
Země původu:: USA
Hmotnost psa:: 20,5-28 kg
Hmotnost feny:: 15,5-23 kg
Výška psa:: 53,5-60 cm
Výška feny:: 50,5-56 cm
Barva:: povoleny jsou všechny barvy včetně celočerné a čistě bílé
Skupina FCI:: 5 špicové a plemena primitivní
Sekce FCI:: 1 severští sáňoví psi
FCI:: standard

Informace
Taxonomie

Sibiřský husky je menší kompaktní pes. Je to ale přesto velmi hbitý, zdatný pomocník, který je oddaný svému pánovi. Málokdy štěká, rád ale vyje. Pes je nejoblíbenější v USA a Kanadě, kde většinou žije ve studených oblastech. Je to velmi spolehlivý pes, který může mít různou barvu srsti a očí. Nejčastější zbarvení srsti jsou dvojité kombinace bílé a černé, hnědé, šedé, stříbrné, zlaté, měděné či světle červené. Někdy se vyskytují i jedinci čistě bílí. Husky se dožívá až 13 let.

Historie plemene

Vznikl na Sibiři, jako tažný pes. Postupně se v průběhu 19. století dostával s obchodníky ze Sibiře do Severní Ameriky. Využíval se k tahání saní, dnes je velmi oblíbený v soutěžích psích spřežení.

Tělesná stavba

Postava je souměrná, pes má vodorovná záda, spáditá linie je nežádoucí. Poměr délky čenichu (od nosu ke stopu) je stejný jako od stopu k týlnímu hrbolu. Uši mají tvar trojúhelníků, stojí rovnoběžně a musí být dobře osrstěné. Husky má na nohách velmi silné kosti a svaly. Tlapky jsou hustě osrstěné i mezi polštářky, aby mohly odolávat velmi nízkým teplotám a nevznikaly omrzliny. Ocas je huňatý a má být dlouhý k hleznům, aby si jím pes mohl v případě potřeby překrýt čenich. Barva očí má být co nejtmavší, modrá barva oka je povolena. Taktéž je povolené různobarevné oko (modrý klín v hnědé) nebo každé oko jiné barvy. Hnědí jedinci mívají oči zesvětlené do tzv. barvy amber (světle hnědá se zelenou). Proměnný nos (světlý pruh na nosní houbě) je povolen. Barva srsti je povolena jakákoliv. Žádoucí jsou bílé znaky na hlavě, břiše, špičce ocasu a nohou.

Potřeby psa

Je to celkem nenáročný pes, avšak potřebuje dostatek pohybu. Při jeho nedostatku dělá lumpárny - vyje, hrabe, okusuje dřeviny. Nutností je kvalitní krmení a celodenní přístup k vodě. Husky lze chovat i v městském bytě, avšak za předpokladu, že mu jeho majitel dopřeje dostatek pohybového vyžití. Velmi dobře odolává i velmi nízkým teplotám. Jeho srst je kvalitnější a hustější, je-li celoročně venku.

Taxonomie