Maltézský psík

Známé také jako:: maltézák;maltézáček;maltézský pinč
Délka života:: 14-15 r
Země původu:: Středozemí
Hmotnost psa:: 3-4 kg
Hmotnost feny:: 3-4 kg
Výška psa:: 21-25 cm
Výška feny:: 20-23 cm
Barva:: bílá; slonovinová; světle oranžová
Skupina FCI:: 9 společenská plemena a toy
FCI:: standard

Informace
Taxonomie

Povaha

Maltézáček je milý a oddaný pes; citlivý, jemný, hravý a roztomilý. Jednoduše řečeno - ideální pes do bytu a k dětem. Stejně jako u jiných plemen se i u maltézáčka můžeme setkat s velice temperamentními jedinci, kteří se v kombinaci s nedostatečnou výchovou a nejasnou hierarchií v domácnosti mohou stát až agresivními (nijak se tedy neliší od jiných psů). Zdá se, že obvykle jsou poddajnější fenky, zatímco psi mohou mít tendenci zaujímat v rodinné smečce první místo. Maltézáček je společenské plemeno, chce být milován, opečováván a v každém případě chce být viděn. Dokáže být neuvěřitelně citlivý, vnímavý a milý. Reaguje na hlas a nesnáší hluk. Na křik a tvrdé zacházení reaguje panikou a úzkostí. Je velice chytrý, učenlivý a bystrý. Chce být u všeho a do všeho „mluvit". Maltézáček je pes „do kapsy", proto není vždy nutné nechávat ho samotného doma. Bude šťastný kdykoli a kdekoli, pokud bude v náruči svých nejbližších. Přes svůj malý vzrůst má hodně elánu. Pro sport se však nehodí. Rád si hraje, zvládne i delší procházky, ale usedlý životní styl mu nedělá problém. Rád se ujme role gaučového povaleče. Dožívá sed průměrně 14-15 let.

Popis

Maltézský psík váží 3 až 4 kilogramy. Pes má v kohoutku 21 až 25 cm, fenka je o něco menší, měří 20 až 23 cm. Plemeno vyniká hlavně svou hedvábnou, sněhově bílou srstí, která neustále dorůstá, nemá podsadu a nelíná. Srst může mít až slonovinovou barvu a tolerují se i světle oranžové odstíny. Čenich musí být vždy černý, stejně jako tlapky. Držení těla je noblesní, psíci nesou hlavu vysoko a vznešeně. Oči musí být velké, tmavé a kulaté. Tělo je spíše podlouhlé, obdélníkového rámce, s širokým hrudníkem a vysoko nasazeným ocasem. Pohybuje se lehce, elegantně. Pro maltézské psíky jsou typické velice rychlé kroky v klusu.

Základní péče

Pokud vám na první pohled učaroval maltézáčkův čistě bílý sametový závoj, připravte se na každodenní péči, kterou srst vašeho miláčka bude potřebovat. Nejde jen o vyčesávání. Srst maltézáčka dorůstá do patřičné délky asi jeden rok. Od 5 měsíců je dobré ji olejovat nebo krémovat, aby se nevysoušela a nekrepatěla. Tomu musí předcházet koupel, která se u maltézáčka tak jako tak stane pravidelnou záležitostí. Ale ani kvalitní kosmetika a skvělá péče nezaručí, že i srst bude skvělá. Její kvalita je dána v první řadě geneticky. Srst výstavních psů je nutné balíčkovat, aby se nepoškodila. U nevýstavních maltézáčků je lepší udržovat kratší sestřih, který je příjemnější i pro psa. Fenky maltézáčků se údajně nejdříve vystavují, až po „kariéře" se ostříhají a slouží k chovu. Maltézský psík není náchylný k žádnému onemocnění a nevyskytují se u něj z pravidla žádné genetické vady. Přesto má své specifické problémy. Jednak je to nadměrné slzení, někdy je příčinou zánět spojivek. Příčinu a léčbu konzultujte s veterinářem. Je dobré oblast okolo slzných kanálků denně otírat. Dále může mít maltézáček problém se zubním kamenem, proto se doporučuje čistit psovi preventivně zuby.

Historie plemene

Maltézáček je jedním z nejstarších plemen na světě. Malý bílý dlouhosrstý pes byl známý už ve starém Egyptě. V hrobce faraona Ramsese II. byly objeveny sošky, které dokazují, že maltézský psík byl oblíbený už ve 13. stol. př. n. l. Poprvé bylo toto plemeno popsáno Aristotelem ve 4. stol. př. n. l. a dostalo jméno „Canis Melitensis". Z názvu by se mohlo zdát, že maltézský psík pochází z Malty. Pravděpodobně však vznikl ze slova "maľat", což je v překladu "přístav". Napovídá tomu fakt, že maltézáček se vyskytoval hlavně okolo pobřeží středomoří. Pravdou však je, že na Maltě bylo izolovaně chováno mnoho psů tohoto plemene a tam také došlo k upevnění současného typu. Poprvé byl maltézský psík zapsán do plemenné knihy v Anglii roku 1859. Standard plemene byl vytvořen až v roce 1898 a s drobnými úpravami se používá dodnes.

Taxonomie