Ruská modrá kočka patří mezi krátkosrstá plemena koček, za její kolébku můžeme považovat oblast ruského přístavu Archangelsk (od toho původní název archangelská kočka). Vyniká svojí neobvyklou krásou a to nejen díky jednobarevné stříbřitě-modré srstí ale i nezaměnitelným výrazem ve tváři.

Historie plemene

Tato původně kožešinová zvířata se postupně stala miláčky carů i jejich rodin, nejznámějším příkladem je ruský modrý kocour Vasko, kterého vlastnil ruský car Mikuláš I.. Nejpozději kolem roku 1860 se toto plemeno koček přičiněním námořníků dostali do Anglie, kde sice domácí a robustnější britskou modrou kočku v oblibě nepředčili, přesto se však jejich populace rozrostla a získala dnešní podobu. Původní podoba není známa, s největší pravděpodobností měli místo dnešních zelených žluté oči a více hustou srst.

Vzhled

Od všech ostatních plemen koček se liší především dvojitou krátkou srstí jemné stříbrné barvy - tmavá už nevyhovuje přijaté koncepci FIFE - (ani při sebepečlivějším pročesávání se hřebenem nedostanete až na kůži, v případě promočení nasaje všechnu vodu vrchní srst, ta spodní a bělounká pokožka zůstavají zcela suché). Tito čtyřnožci jsou spíše drobní, zpravidla ani po kastraci kočky nepřevyšují hmotnost 4 kg a kocouři 5,5 kg. Končetiny bývají štíhlé a dlouhé, drobné tlapičky mívají oválný tvar, špičatá ouška ještě násobí své kouzlo krátkými štětinkami, čímž tento archangelský lev připomíná rysa, oči mají mít sytě zelenou barvu a neorientální vzhled (zvlástě v USA se orientální poddruh ruské modré kočky úspěšně rozšiřuje). Na jejich obličeji najdete nápadný úsměv.

Povahové vlastnosti

Jedná se o spíše plaché kočičí plemeno, jež si zpravidla vytvoří silný citový vztah pouze k jedné osobě, je však schopné dále tolerovat ostatní členy rodiny. Svou přízeň zpravidla dává tato drobná a povídavá kočička najevo lehkým otíráním se hlavičkou o vybraného člověka, či předváděním sebe samé v plné kráse. Kočky bývají vynikajícími matkami. Typická je také svojí zvláštní osobní hygienou.