Potkan nebo potkan obecný (Rattus norvegicus) je hlodavec rodu Rattus často zaměňovaný s krysou obecnou (Rattus rattus). Základním rozpoznávacím znakem je jeho lysý a šupinatý ocas, u kořene nápadně zesílený, který je kratší než tělo. Hlava je zepředu mírně zaoblená, oči jsou drobné. Slabě osrstěné ušní boltce jsou krátké (při přehnutí nedosahují k očím). Ve zbarvení hřbetu převládá šedohnědý až hnědý odstín, spodní strana těla je šedavá. Ocas je svrchu tmavší než vespod. Samice má 6 párů mléčných bradavek. Potkan se dožívá 3–4 let v laboratorních podmínkách, v přírodě až dva roky.

Popis

Potkan je středně větší myšovitý hlodavec. Délka těla bývá v rozmezí 160–270 mm, ocas je kratší než tělo a měří 130–200 mm.Velikost zadních tlapek činí 30–45 mm, uši mají 18–22 mm. Dosahuje hmotnosti 140-500 g, v zajetí až do 900 g. Samci jsou robustnější, samice bývají až o 1/3 menší.

Odlišení od krysy

Potkan je obvykle mohutnější než krysa. Jeho zbarvení bývá obvykle světlejší, i když se vyskytují i krysy stejně zbarvené jako potkani. Pro odlišení obou druhů lze použít následující konkrétní znaky: Ocas: potkan má ocas s šupinatým povrchem, který je u kořene silnější. Shora bývá tmavší než ve spodní části. Je kratší než tělo. Oproti tomu krysa má ocas delší než tělo nebo aspoň stejně tak dlouhý. Je štíhlejší a jednobarevný. Uši: potkan má zřetelně menší uši které přehnuté dopředu nedosahují až k oku; boltce jsou krátce osrstěné. Oči: potkani mají oči menší než krysy. Hlava: potkan má hlavu vpředu zaoblenou, zatímco krysa špičatější. Na lebce lze také najít výraznější rozdíl – mozkovna krysy má hruškovitý tvar, zatímco u potkana jsou obě boční strany mozkovny rovné a rovnoběžné. Mléčné bradavky: samice potkanů mají 6 párů mléčných bradavek oproti 5 párům u krys. Rozdíl je také v chování obou druhů: potkan vyhledává spíše vlhčí polohy, zatímco krysa jen sušší.

Rozšíření

Potkan je kosmopolitní a synantropní druh. Rozšířil se s rozvojem námořní dopravy z bažinatých oblastí východní Asie do mnoha končin světa, zejména do Evropy a Severní Ameriky. Přestože se začal rozšiřovat později než krysa obecná, větší přizpůsobivostí a schopností žít ve vlhkém prostředí ji na mnoha místech nahradil (zejména ve vnitrozemí). Ve střední Evropě se jeho hojnější výskyt datuje asi od 18. století. V Česku se vyskytuje prakticky na celém území ve všech nadmořských výškách: v Krkonoších byl nalezen i v horských chatách na hřebenech ve výšce 1400 m.

Způsob života

Potkani jsou čilí hlavně v noci, nejvíce po setmění a před rozedněním. Dobře plavou a šplhají, na rozdíl od krysy však obvykle neběhají po trámech v podkroví a po střechách. Jsou velmi ostražití a v nebezpečí dokážou být agresivní. Doupě si budují většinou na zemi nebo nad ní, často si však pod podlahou vyhrabávají nory. Potkani v přírodě žijí v koloniích v počtu kolem několika desítek jedinců s hierarchickým uspořádáním. Alfa zvířata – zpravidla zakladatelé skupiny – ovlivňují celou kolonii. Naproti tomu jsou ve skupině i zvířata velmi podřízená – mohou to být potomci jiného páru skupiny či staří potkani, kteří jsou permanentně terorizováni zbytkem kolonie (potkan podobně jako člověk silně podléhá stresu a toto je způsob "odreagování se"). Těmto jedincům je také upírána potrava, mají funkci "ochutnavače". Při objevu neznámé potravy jsou to často oni, kdo ji okusí jako první. Pokud tento "test" přežijí, zdroj pak ochutná i zbytek skupiny. Právě to je jeden z aspektů, proč potkan často odolává jedům a dalším návnadám "na krysy". Život této kolonie se trvale odehrává v jedné oblasti o rozloze cca 6 km², na které členové kolonie získávají potravu a brání svoje území. Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky přizpůsobivosti svého organizmu a hierarchii potkaních kolonií je schopen přežít i působení důmyslných hubících prostředků. Proto se stal součástí všech velkých měst a větších lidských obydlí, kde mnohem snadněji najde potravu a vhodné podmínky pro přežití.

Rozmnožování

Samice mívá pářící období několikrát do měsíce. Březost trvá 21 až 24 dní, v jednom vrhu mívá obvykle 4 až 7 mláďat, (jiné údaje udávají 6–10 mláďat), ale není výjimkou vrh o počtu 15 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá, plně osrstěná bývají do 14 dnů, oči otevírají během 14. – 16. dne. Do 3 týdnů jsou kojena. Plně samostatná jsou přibližně po měsíci. Pohlavní dospělost udávají zdroje různě od 1,5 do 4 měsíců. Samice odchovává 3 vrhy do roka, ve výborných podmínkách může mít 5 a více vrhů. Zabřeznout může – podobně jako většina dalších myšovitých – už 24 hodin po porodu. Samice potkanů mají schopnost v rané fázi březosti ukončit tuto březost během nevhodných podmínek nebo zejména z důvodu, že se setká s vhodnějším samcem s lepším genetickým potenciálem.

Potrava

Potkan je všežravec, většina jídelníčku se skládá cca z 60–80 % z různých semen trav a obilovin či zeleniny, zbytek tvoří bílkoviny z ptačích vajec (konzumuje vejce domácích i vodních ptáků) nebo masa. Podle jiných údajů však u něj převažuje živočišná potrava. Při nedostatku jiné potravy je schopen napadnout větší zvířata až do velikosti králíka.Denně zkonzumuje potravu v množství asi desetiny své tělesné hmotnosti. Potkan jako jakýkoli jiný hlodavec potřebuje obrušovat své hlodavé zuby, které obrušuje nejčastěji na tvrdším druhu potravy (chleba, větve), ale je schopen se podobně jako myš prokousat skrz beton nebo slabší druhy pletiva a kabelů (slitiny mědi a hliníku a podobně měkké kovy).

Nepřátelé

Přirozenými nepřáteli potkanů jsou lasicovité šelmy (tchoř a hranostaj) a výr velký. Mláďata potkanů loví také menší sovy – sova pálená a kalous ušatý.