Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) je malý pěvec z čeledi pěnkavovitých. Je široce rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule a díky svému častému výskytu v těsné blízkosti lidských obydlí je i dobře známá. Samec je díky svému zbarvení naprosto nezaměnitelný. Naproti tomu samice je převážně nevýrazně hnědá se světle růžovým břichem. Pěnkava obecná je převážně semenožravá, u mlaďát však hraje významnou složku potravy i hmyz. Hnízdí v hustých keřích nebo na stromech, kde si staví úhledné hnízdo maskované mechem a lišejníkem.

Popis

Pěnkava obecná je velká asi jako vrabec domácí, dorůstá 14 - 16 cm, v rozpětí křídel měří 24,5 - 28,5 cm a dosahuje hmotnosti kolem mezi 18 - 29 g. Má poměrně štíhlé tělo, dlouhý ocas a krátký silný zobák typický pro semenožravé ptáky. Samec je díky svému charakteristickému zbarvení naprosto nezaměnitelný. Ve svatebním šatě má jasně hnědočervený hřbet, růžovou spodinu těla, modrošedé temeno, šíji a zobák a olivově zelený kostřec. V letu i v klidu jsou u obou pohlaví patrné také dva výrazné bílé pruhy na křídle a ocase. V prostém šatě je samec o něco méně výrazný a má poněkud bledší opeření, stále je však velmi charakteristicky zbarven. Samice jsou po celý rok nepříliš výrazné, svrchu zelenošedé a spodinu těla mají šedou s růžovým nádechem. Mladí ptáci jsou samicím velmi podobní, na rozdíl od nich však nemají zelenavý ocas. Pěnkava obecná létá ve vlnovkách, na zemi poskakuje nebo pobíhá.

Hlas

Ozývá se velmi často a charakteristicky, obvykle jasným pink (při vábení) nebo trif (známým jako "volání deště"), za letu také známým jip-jip a při znepokojení nebo vyrušení nevýrazným ce-ce-ce-ce. Samec zpívá z vyvýšených míst, nejčastěji z koncových větví stromů a keřů od února do července, často je velmi snadno určitelný i díky vystavování své jasně oranžové hrudi. Zpěv pěnkavy obecné je všeobecně známý a tvořený řadou zvučných jasných tónů (v základu rrr-čafčafčafrajčák). Trvá maximálně 5 sekund, za minutu ho tak samec může zopakovat až 10 ×. Má navíc i 2 nebo 3 odlišné verze a v různých částech světa je jeho podoba proměnlivá. Samci zprvu obvykle opakují zpěv po ostatních zástupců svého druhu, ale občas mohou odposlouchat i hlasy jiných druhů pěvců, např. kanárů.

Rozšíření

Pěnkava obecná je velmi rozšířený pěvec, jehož domovinou je Evropa, Asie a Afrika. Hnízdí prakticky v celé Evropě s výjimkou Islandu a nejsevernější části Skandinávie, v Asii zasahuje na západě až po Afghánistán. Izolovaně hnízdí také v severní Africe. Je částečně tažná, ptáci ze střední Evropy na přelomu září a října migrují směrem do západní a jihovýchodní Evropy, odkud se zpět začínají navracet již během března. Člověkem byla pěnkava obecná zavlečena také do Austrálie a na Nový Zéland. Obývá celou řadu krajin. Nejčastěji se vyskytuje v lesích, parcích a zahradách, kde se jí nabízejí vhodná hnízdní místa a snadno dostupná potrava, po vyhnízdění se také často přesouvá na hospodářskou půdu, do sadů, na břehy řek či jiná otevřená prostranství.

Početnost

V současné době je pěnkava obecná s téměř 220 000 000 jedním z nejhojnějších ptáků Evropy. Velice rozsáhlý má i areál rozšíření, který zaujímá plochu velkou přibližně 10 milionů km². Díky své hojnosti je od roku 2008 v Červeném seznamu IUCN oficiálně zařazena mezi málo dotčené druhy a zatím u ní proto nebyla zahájena žádná oficiální ochranářská opatření. V České republice patří pěnkava obecná mezi nejhojněji hnízdící druhy ptáků a časté návštěvníky zahrad. Vyskytuje se na celém jejím území od nížin až po nadmořskou výšku 1510 m. Její stavy jsou v současné době stabilizované, v letech 2001 - 2003 na našem území hnízdila v počtu 4 - 8 milionů párů. Ptáci hnízdící v České republice jsou převážně tažní a proto zde ročně zimuje "pouze" 0,8 - 1,6 milionů jedinců.

Ekologie

Pěnkava obecná se mimo hnízdní období, kdy se združuje do párů, vyskytuje samotářsky, přes zimu i ve společnosti s jinými zrnožravými ptáky, nejčastěji s pěnkavou jikavcem. Zdržuje se přitom hlavně na stromech, ale pro potravu většinou slétá na zem.

Potrava

Patří mezi zrnožravé ptáky, tzn. že značnou část potravy u ní zabírají semena, u tohoto druhu konkrétně až tři čtvrtiny, převážně přitom semena plevelná a obilná, zbylou jednu čtvrtinu z celkové potravy tvoří bobule, pupeny a malí bezobratlí živočichové (hmyz, pavouci, housenky), kteří hrají významnou roli hlavně u mláďat. Přes zimu, kdy je potravy nedostatek, se stálí ptáci stahují více do parků a zahrad a proto bývá často k vidění i na krmítkách, kde preferuje zejména slunečnicová semena.

Predátoři

Pěnkava obecná je kvůli své malé velikosti a velké hojnosti častou obětí nejrůznějších predátorů. Dospělí ptáci se stávají častou kořistí jestřábovitých dravců (krahujců, poštolek), sov a koček, na vejcích a holátkách se často přiživují zase ptáci z čeledi krkavcovitých (nejčastěji straky, sojky a vrány).

Rozmnožování

Samec je v období rozmnožování silně územní a ze svého teritoria vyhání všechny možné samčí konkurenty. Při námluvách načechrává peří a pozornost samice se snaží upoutat vábením a vystavováním své jasně zbarvené hrudi. Na stavbě hnízda, která začíná již v březnu, se podílí pouze samice. Je obvykle umístěno ve výšce 2 - 10 metrů na bočních větvích stromů nebo keřů a základním materiálem pro jeho stavbu jsou rostliny a kořínky, které slepuje pavučinami, z vnitřní strany jej často vystýlá pery a ze strany vnější hnízdo maskuje lišejníky, mechem a občas i jiným měkkým materiálem. Hnízdí jednou nebo dvakrát do roka, jednou v rozmezí od dubna do května, popřípadě podruhé v rozmezí od června do července. V každé snůšce bývá 4 - 6 světlých, 19 × 14,5 mm velkých vajec s řídkým tmavým skvrněním, na jejichž sezení se podílí pouze samice. Mláďata se líhnou po 12 - 13 dnech a zprvnu jsou oběma rodiči krmena malými bezobratlovci. Hnízdo opouští zhruba po 13 - 14 dnech. Zatím nejstarší zaznamenaný jedinec se ve volné přírodě dožil celých 14 let.

Taxonomie

Pěnkava obecná je jedním ze tří zástupců rodu Fringilla, společně s pěnkavou jikavcem a pěnkavou kanárskou. V Evropě se společně s ní vyskytuje pouze jeden zástupce tohoto rodu, pěnkava jikavec, která je zde však zastoupena vzácněji.Pozn.1 Její latinské druhové jméno, coelebs, lze do češtiny přeložit jako vdovec a odkazuje na každoroční chování samic, která svá hnízdiště opouští o něco dříve než samci. Tento název druhu přiurčil švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758. Vyskytuje se v několika poddruzích, jejich počet je však neustálený. Nejčastěji jich však bývá uváděno 7 - 8.