Osmák degu (Octodon degus) je malý chilský hlodavec, lidově přezdívaný též chilská veverka. Jméno osmák má původ ve tvaru žvýkacích plošek jeho stoliček, které tvarem připomínají osmičky. Pro svoji mírnost, nenáročnost chovu, inteligenci, živost a sociální povahu je s oblibou chován jako domácí mazlíček, k této roli jej navíc předurčuje i skutečnost, že narozdíl od řady dalších zvířat netrpí nemocemi přenosnými na člověka. Jelikož je nenáročný na chov a zároveň trpí přirozenou cukrovkou, slouží vědcům jako modelový organismus pro výzkum cukrovky.

Informace

Osmáci pochází z Chile, kde žijí ve velkých rodinných skupinách mezi západním pobřežím a pohořím Andy. Osmák se začal v Česku chovat teprve v posledních 50 letech nebo tak, jak byli použiti v laboratořích k prošetření jejich diabetické tendence. Osmáci nemohou trávit cukr - je-li konzumován, pravděpodobně dostanou cukrovku. Ve volné přírodě žijí osmáci zhruba dvanáct let. V zajetí žijí mezi 5 a 8 lety, i když bylo zaznamenáno, že se dožili až 9 let. Osmák, který je chován sám, zemře dříve, než když budeme mít chovnou skupinu, či více těchto mazlíčků. Má-li člověk jen jednoho, měl by mu věnovat značnou pozornost. Osmáci jsou pohlavně dospělí od 9 měsíců, ale bylo známo, jak se snaží otěhotnět již ve 2 měsících. Mláďata se narodí zhruba za 90 dní a rodí se dobře vyvinutá. Po páření vydává samec hlasité zvuky.

Vzhled

Osmák degu je drobný hlodavec (obvykle měří okolo 15 cm bez ocásku, 20-25 cm s ocáskem) s dlouhým úzkým ocáskem, který tvoří jednu až dvě třetiny délky těla a je na konci opatřeným štětičkou chlupů. Ocásek je velmi křehký, podobně jako u slepýše tak může posloužit k zabavení predátora - nebo zůstat v ruce člověku, který za něj osmáka chytí. Ulomený ocásek nedorůstá ani částečně. Zadní končetiny jsou mohutnější a delší než přední a mají pět osrstěných prstů s drápky, které si často okusují, aby jim nepřerostly (zastřihávání není nutné). Přední packy mají plně vyvinuty jen čtyři prsty (palec je zakrnělý) Srst je obvykle hnědočerná, na bříšku krémové barvy. Kolem velkých černých očí jsou světlejší kroužky. Má poměrně velké uši a dlouhé jemné vousky, které mají i hmatovou funkci (rvaví nevychovaní jedinci chovaní ve stísněném prostoru si je často navzájem oškubávají). Zuby osmáka mají přirozeně oranžovou barvu. Získávají ji pár týdnů po narození. Oranžová barva vzniká reakcí slin a chlorofylu z rostlin, které požírají. Tato barvy je tedy závislá také na složení potravy. Žvýkací plošky stoliček připomínají tvarem osmičky, což dalo osmákům jméno.

Chov

Chovná skupina by měla sestávat z 1 samce a několika samic (3-4ks). Osmák je velmi družný a společenský. Nedoporučuje se chovat jej jednotlivě, neboť samota je pro něj stresující, vhodný je pár nebo skupinka osmáků. Samostatně držený osmák bude taky znuděný, nevyniknou u něho jeho přirozené vlastnosti, které uplatňuje ve své skupině. Pro chov je ideální vysoké, dobře větratelné terárium, popř. klec z pevného materiálu. Je schopen rozkousat bez větších problémů dřevo či plast. Vybavení z těchto materiálů tedy není pro osmáka vhodné. Minimální velikost pro pár zvířat je 80 × 60 × 60cm. Je schopen poměrně vysokých výskoků, po kratším tréningu může jedinec v nejlepším věku zvládnout i přes půl metru, takže je vhodné. Důležité je do ubikace umístit větve, kořeny nebo špalíky na šplhání a hlodání. Jako podestýlka se používají hobliny, směs písku a rašeliny nebo jiné přírodní materiály (seno, sláma, listí, větvičky). Pro zabavení osmáků postačí kovový kolotoč, větve na šplhání či různé závěsné žebříky a úkryty (např. z kokosových skořápek). Osmák, tak jako činčila, potřebuje k čištění své srsti písečnou koupel. Písek označuje močí, která slouží ostatním jako pachová značka. Pokud se volně pohybuje po bytě, třeba při útěku, často okouše kabely či dráty a to i pod napětím.

Povaha

Osmák je velmi zvědavé, aktivní a čilé zvíře. Neustále něco dělá a nevydrží chvíli na jednom místě. Je velmi společenský a rychle se ochočí i při chovu ve skupině. Je vhodný i pro děti, protože nekouše. Aktivní je ve dne (převážně nad ránem a v pod večer). Je to tiché a velmi čistotné zvíře bez typického zápachu hlodavců. S ostatními se domlouvá typickým pískáním a štěbetáním. Při uleknutí nebo strachu se staví na zadní a hlasitě, pronikavě píská. Je též poměrně inteligentní, běžně bere do předních pacek potravu a dlouhodobějším výcvikem ho lze naučit používat jednoduché nástroje, např. aby si přistrčil potravu nacházející se mimo jeho dosah. Pro chovatele varování: prvních několik dnů se nesmí vylekat nebo zranit, pak se z něho stane velmi agresivní zvíře, které se všeho bojí.

Potrava

Základem krmné dávky v zajetí je seno, které by mělo být stále k dipozici. To doplňujeme směsí zrnin s velmi malým obsahem olejnatých semen (slunečnice, len, ořechy), granulemi pro činčily a zeleninou. Nepostradatelné jsou čerstvé větvičky stromů a keřů s pupeny a listy. Osmáky krmíme velmi střídmě v malých dávkách. Jednou za týden by měli mít hladovku. Neustále by měli mít k dispozici čerstvou vodu na pití. Jelikož osmáci trpí přirozenou cukrovkou nepodáváme žádné ovoce!!

Reprodukce

Osmáci mohu mít v zajetí mláďata po celý rok (3-4 vrhy). Samice je březí 3 měsíce. Nejčastěji rodí 2-6 mláďat, která jsou plně vyvinutá - osrstěná, vidoucí, slyšící a velmi brzy vylézají z úkrytu. Samice je kojí 2 týdny. V tomto věku již přijímají některé druhy krmiv, ale samice je kojí ještě další 2-4 týdny. Mladí osmáci se odstavují ve věku 6-8 týdnů. Pohlavně dospívají již kolem 3 měsíce, ale tělesné vyzrálosti dosahují až kolem 8-10 měsíce. Březí nebo kojící matce vypomáhají ostatní s výchovou a péči o potomstvo. Mezi sebou mají osmáci vybudované velmi pevné rodinné vztahy.

Zdravotní stav

Osmák problematicky tráví cukry a tuky. Při překrmování a nedostatku pohybu velmi rychle ztuční a může mít problémy s reprodukcí, šedým zákalem, který vede k oslepnutí nebo s cukrovkou. Je proto používán jako modelový organismus pro výzkum cukrovky (diabetu).