Korunáč vějířový (Goura victoria) je pták z čeledi holubovití, který měří 58-73 cm. Svým zbarvením patří k nejhezčím ptákům ve své čeledi; má dva příbuzné: Korunáče modrého a Korunáče červenoprsého.
Rozšíření a způsob života
Korunáč vějířový se vyskytuje severně nad Novou Guinejí, řekou Siriwo až po zátoku Astrolabe, na ostrovech Yapen a Biak, kam byl pravděpodobně vysazen. Jeho přirozeným biotopem jsou deštné lesy a bahnitá údolí nížin.
Většina korunáčů se vyznačuje především robustní postavou a jsou podobně velcí jako krocan. Dalším jejich charakteristickým znakem je chocholka z peří, ze stran zploštěná. Její pera jsou dlouhá, na konci mají chomáček a opravdu připomínají vějíř. Obě pohlaví se od sebe neliší a jen mláďata jsou méně, někdy až nenápadně zbarvená, než dospělí. O chování korunáčů v jejich přirozeném prostředí toho není příliš známo, ale lze se domnívat, že se chovají jako jiné příbuzné druhy v podobném areálu rozšíření.
Korunáč se živí spadlým ovocem a bobulemi a možná i občas drobnými bezobratlými živočichy, které hledá na zemi. V zajetí je možno korunáče úspěšně chovat, jestli dostávají jako krmení hlávkový salát, rýži, mrkev a burské oříšky, ale má velmi rád hlavně divoké fíky. Korunáči žijí na stromech, kam se také schovávají, když hrozí nebezpečí.
V toku samec předvádí před samicí tance a uklánění. Pokud samice reaguje, roztáhne křídla do šířka a zdvihne je, běhá také s mírně pokrčenýma nohama kolem samce a vydává krátké sykavé zvuky, tak bere samce jako svého druha. Hnízdo je ve srovnání s jinými hnízdy holubů poměrně silné a korunáč ho staví z větví na stromě. Z chovu v zajetí je známo, že samice snáší jediné vejce na němž sedí oba rodiče a pravidelně se střídají. Hnízdění trvá 30 dní, asi po měsíci mládě opustí hnízdo, ale rodiče jej krmí až do stáří 13 měsíců.
Korunáč vějířový se může dožít i 50 let.