Sambar ostrovní, jinak též známý pod synonymy sambar hřivnatý a jelen timorský (Rusa timorensis) je přežvýkavec patřící do čeledi jelenovití (Cervidae) a rodu sambar (Rusa). Druh popsal Henri Marie Ducrotay de Blainville roku 1822 a dělí se na několik poddruhů, které byly určeny v roce 2011. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody se řadí mezi zranitelné druhy, je chráněn indonéskými zákony a vyskytuje se v řadě jávských chráněných území. Výskyt Sambar ostrovní se vyskytuje na většině ostrovů Indo-Pacifiku, od Sulawesi až po Nový Zéland. Původně se vyskytoval pouze na Jávě a Bali, ale postupně kolonizoval řadu dalších ostrovů. První kolonizace sambarů nastala již ve starověku, kdy se rozšířili po dnešní Indonésii, jako je Sulawesi, Komodo a Flores, populace na Borneu pravděpodobně již vyhynula. Později byli člověkem vysazeni do vzdálenějších míst. V roce 1639 byli dovezeni na Mauricius a Réunion, roku 1870 do Nové Kaledonie. Ve 20. století byli vysazeni na Novém Zélandu, Madagaskaru a dalších oblastech. K životu dávají přednost okrajům listnatých lesů, obývají i stepi, pasou se na travnatých plochách. Nevadí jim žít v oblastech s malým množstvím pitné vody. Žijí v maximální výšce 900 m n. m. Popis Průměrná délka těla sambara ostrovního je 83−110 cm, samci sambara ostrovního měří v kohoutku 1,1 m a váží zhruba 115 kg. Samice je menší a její hmotnost se odhaduje na 74 kg; je vyvinutý pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost). Sambarové vypadají zavalitě, což způsobují krátké nohy. Samci vlastní parohy ve tvaru lyry, které váží až 2,5 kg. Obě pohlaví mají hrubou šedohnědou srst, která je na břiše světlejší. Mláďata po narození postrádají skvrny charakteristické pro ostatní druhy jelenů. Druh je také charakteristický velkýma ušima. Chování Sambarové ostrovní jsou převážně noční zvířata, ale mohou se pást během dne, při největším žáru se ukrývají do lesa. Velikosti teritorií tohoto druhu nejsou známy. Podobně jako ostatní příbuzné druhy používají ke komunikaci pachové značky a zvukové projevy v období rozmnožování. Samci jsou mezi sebou navzájem agresivní a i se samicemi žijí během většiny roku odděleně. Rozmnožování probíhá během celého roku, samci v období páření lákají samice a odstrašují konkurenty tím, že si na parohy napichují rostlinstvo a větvičky jako ozdoby. Po osmiměsíční březosti samice porodí jedno až dvě mláďata, která jsou po 6−8 měsících odstavena od mateřského mléka. Pohlavní dospělosti dosahují po 18−24 měsících, dožívají se 15−20 let, tento věk je však ve volné přírodě málokdy přesažen. Mezi přirozené nepřátele patří krokodýli, krajty a varan komodský (Varanus komodoensis); na ostrově Komodo tvoří sambarové důležitou část potravy varanů. Sambarové se živí trávou a listím nebo spadlým ovocem. Ohrožení Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je sambar ostrovní zranitelným druhem a jeho populace klesá; odhaduje se na zhruba 10 000 dospělých jedinců. Nebezpečí představovalo především pytláctví. Během let 1980−1990, kdy začal být lov kontrolován v národních parcích, se stala dalším nebezpečím pro sambary invazní rostlina Acacia nilotica, která začala měnit volná prostranství v křoviny až lesy. Pokus vytvořit požár, který by spálil tyto rostliny, byl neúspěšný z důvodu zachvácení lesa ohněm, který se stal hlavní hrozbou pro monzunové pralesy. Sambar ostrovní se vyskytuje v mnoha jávských chráněných oblastech a je chráněn indonéskými zákony.