Bulmastif se dříve používal jako hlídač. Při jeho šlechtění byl dán důraz na to, aby byl pes ve výsledku vytrvalý, silný a rychlý. Postupem času se rozšířil do celého světa, avšak i když má mnohem více kladů než jeho protějšek rotvajler nikdy ho nepřekonal v míře oblíbenosti. Bulmastif se sice poměrně hůř vycvičí, svoje pány ale brání za všech okolností.
Historie bulmastifa
Pes byl vyšlechtěn z anglického mastifa a buldoka za účelem strážce a musel být taky schopen pronásledovat pytláky. Jako plemeno byl uznán až v roce 1924.
Stavba těla
Bulmastif má typickou buldočí hlavu - má převislé kratší uši, kůže je mezi a nad očima mírně svraštělá, jeho horní pysky jsou také převislé a nos je blízko očím. Ocas je tenký, u kořene silnější a sužuje se. Má velmi krátkou a tvrdou srst, o kterou není nutné pečovat. Krk je svalnatý a silný. Přední nohy jsou mohutné, pes zaujímá rovný postoj. Tlapy jsou zaoblené a mají černé drápy a polštářky.
Chování a nároky
U bulmastifa je problémem jeho poslušnost, při jeho cvičení je potřeba zkušený chovatel. Pokud je ale pes vycvičen je pánovi velmi oddán. Většinou se snáší s dětmi. Může žít i ve městě, má však rád dostatek pohybu. Je to velmi dobrý hlídač. Je vhodný do chladného i teplého podnebí. Jako hlídač a společník je velmi oblíbený.Hárá asi ve 3 letech.