Želva čtyřprstá (latinsky Testudo horsfieldii), též Želva stepní patří k často chovaným druhům, avšak nežije v Evropě. Jeji domov leží na západním okraji Asie.

Popis

Želvu čtyřprstou lze identifikovat jednak podle takřka okrouhlého a na vrcholu plochého karapaxu, jednak podle počtu prstů na nohou, má totiž jen čtyři prsty, která jsou až k drapům srostlé. Dalším typickým znakem je písková barva karapaxu s výraznými černými znaky. Samička dorůstá asi 20 cm, sameček 16 cm. Její hmotnosti může být až 2 kg. Samička je oproti samci větší a má kratší ocas. Oproti balkánským želvám jako je Testudo hermanni je širší, více hrabe a více vydrží. Je aktivní ve dne, je velmi čilá a ráda hrabe a šplhá. Samci jsou agresivní vůči samcům jiných druhů želv, i v případě, že jsou třikrát větší. Kope podzemní chodby dlouhé až 12 m, proto musí být její venkovní výběh zajištěn i proti úniku podzemí.

Potrava

Patří mezi býložravce, hlavní potravou této želvy jsou tedy rostliny (takřka výhradně listy, plody a květy), například listy smetánky lekařské, sušené byliny, salát, jablka, jahody, jetel, jitrocel, růže, zelí, avokádo, kiwi, meloun, meruňky, banány, nejrůznější druhy pícnin, ale také hmyz a dokonce i drobné kůstky. Čím je strava pestřejší, tím lépe, kvůli potřebným vitamínům a minerálům.

Reprodukce

Samečkovy námluvy se projevují kýváním hlavou a kroužením okolo samičky. Když semečkovi samička přestane utíkat, nastane páření. Pohlavní dospělosti dosahuje mezi osmým a desátým rokem. Samice snáší vejce na přelomu května a června často po jednom s přestávkami dlouhými i několik dnů. Vejce jsou velká 4 - 5 x 2,5 - 3,5 mm. Snáší 2 až 8 vajec do předem vyhloubené jamky. Mláďata se líhnou po 80 - 110 dnech, zůstanou tedy spát v zemi a velézají až následující jaro.

Výskyt

Je nejodolnějším druhem suchozemské želvy, její nejsevernější přirozený výskyt je v Novokujbyševsku, v Rusku na Volze.Pochází z kontinentu Asie. Obývá oblast na východ od Kaspického moře, státy Írán, Afghánistán, Kazachstán, Turkménii a Pákistán v pohořích a pouštích. Přirozeným prostředím jsou pro ni volné stepi místy s kamením, se suchou jílovitou a písčitou půdou a řídkými porosty trávy a keřů. Místa, kde je mnoho slunce a jen občasný stín. Je to vysloveně pouštní želva, která nesnáši vlhko a chladno.