Zavíječ voskový (Galleria mellonella Linaeus, 1758), běžný škůdce ve včelařských provozech. Drobný poněkud nevzhledný motýlek svým vývojem vázán na prostředí včelího úlu. Enzymatická výbava jeho trávící soustavy umožňuje trávení včelího vosku – po chemické stránce komplikované a těžko odbouratelné struktury.

Biologie

Popis Motýl zavíječe voskového je dlouhý 8-16 mm o rozpětí křídel až 38 mm. Vývojový cyklus Po spáření naklade samička do trhlinek a štěrbin ve stěnách úlu vajíčka. Po pěti dnech se líhnou velmi pohyblivé larvičky. V úlu se rozptýlí a zavrtají do voskového díla. Nejprve vykousávají chodbičky ve středové ose plástu (v mezistěně). Později konzumují i voskové přihrádky buněk, až z plástu zůstane chumáč pavučiny a trusu. Během svého vývoje se larvy sedmkrát svlékají. Po celé vývojové období larvy produkují snovacími žlázami hedvábné vlákno. Hedvábí slouží jako vystýlka ve vykousaných chodbičkách ve včelích plástech. Včely nemohou vystýlku nijak překonat a larvy jsou před nimi v bezpečí. V závěrečné fázi před zakuklením se larvy zapřádají do pevného zámotku pro podobný ochranný účel. Vylíhlý dospělec už potravu nepřijímá. Jeho jediným posláním je spáření a nakladení vajíček. V přirozeném ekosystému má zavíječ nezastupitelnou roli při odbourávání voskové hmoty. Včelí vosk je organická látka vykazující vysokou odolnost proti rozkladu. V podmínkách umělého chovu včel se zavíječ neváže jen na prostředí úlu, ale napadá též plásty uskladněné mimo úl.

Protiopatření

Účinná ochrana proti nežádoucímu přemnožení zavíječe: - chov zdravých a silných včelstev – včely samy dokáží udržet populaci zavíječe v únosné míře - vyřazování a neodkladné zpracování (roztavení) starých plástů - skladování prázdných plástů (souší) v úlových nástavcích na volném prostranství (průvan) - uzavřené prostory s uskladněnými plásty nutno sířit několikrát během roku (kromě zimního období). Síření provádíme třikrát v 7-10 dennim intervalu.

Vědecký význam

Zavíječ voskový je významným objektem základního výzkumu v experimentální entomologii. Tento motýl je využíván jako modelový organismus v laboratořích zabývajících se výzkumem fyziologie, biochemie, patologie a metabolismu hmyzu. Zavíječ voskový je citlivý na hmyzí hormony (ekdysteroidy, juvenilní hormony, bílkovinné neurohormony). Je proto vhodným objektem pro studium hmyzí metamorfózy. Oblíbenost zavíječe pro výše zmiňované výzkumy je podmíněna též snadným chovem v umělých podmínkách. Jako krmení stačí med, včelí vosk a obilný šrot.