Užovka stromová či užovka Aeskulapova (Zamenis longissimus) je nejedovatý had z čeledi užovkovitých a podčeledi Colubrinae (pravých užovek). Do roku 2005 se tato užovka řadila do rodu Elaphe, dnes je spolu s dalšími pěti druhy řazena v rodu Zamenis. Druh nemá žádné poddruhy, dříve byl uznáván poddruh Elaphe longissima romana, v roce 2006 byl však uznán za samostatný druh Zamenis lineata.

Rozšíření

Vyskytuje se v jižní Evropě od jižní Francie až po jihozápadní Ukrajinu. Ve Španělsku obývá jen severní a východní pobřeží, střed a západ Pyrenejského poloostrova neobývá. Vyskytuje se i v jižním Německu a Rakousku (kromě Tyrolska a Voralbergska). Dále pak na jihu Slovenska a na několika místech v Polsku (v NP Bieszczady). Východní hranicí jejího rozšíření je Kavkaz a Azerbajdžán. U nás se vyskytuje ostrůvkovitě na několika málo místech, je to tedy náš nejvzácnější a nejohroženější had. Vyskytuje se na jižní Moravě v Podyjí, kde jde o populaci přesahující k nám od našich středoevropských sousedů. Unikátní je u nás ostrůvkovitý výskyt užovky stromové v CHKO Slavkovský les v okolí řeky Ohře na Karlovarsku. Jde o jednu ze tří ostrůvkovitých oblastní v Evropě, kde se tyto užovky vyskytují. Jedna je v Německu (v okolí Schlangenbadu), druhá v polských Bieszczadech. Někdy se uvádí, že jde o důsledek římských expanzí, které užovku rozšířily dále na sever. Římané ji totiž uctívali jako symbol lékařů. Tato teorie není ovšem potvrzená.

Vzhled

Je to velká štíhlá užovka, která obvykle dosahuje kolem jednoho metru délky, občas lze ale zahlédnout i dvoumetrového exempláře. Je to tedy náš nejdelší had. Nejdelší jedinec měřil 225 centimetrů. Těchto délek však dosahuje v jžnějších oblastech svého rozšíření, u nás bývá skutečně mnohem menší. Šupiny má hladké ve 21 až 28 řadách kolem těla (častěji spíše méně). Břišní šupiny má dobře přizpůsobené k lezení po stromech. Hlava je protáhlá, nezřetelně odlišitelná od krku. Má poměrně dlouhý ocas. Zbarvení mívá různorodé, od žluté, hnědé, přes šedou až po černou barvu. Po celém těle mívá drobné skvrnky. Břicho je světlejší, většinou žluté, někdy až bílé. Mláďata mívají za hlavou bíložluté půlměsíčky, takže je někdy zaměnitelná s užovkou obojkovou.

Způsob života a rozmnožování

Nejčastěji ji najdeme v nadmořských výškách 300-600 m n. m. Dává přednost vlhkým biotopům nedaleko listnatých lesů, vyhledává i různá křoviska či okolí lidských obydlí (zvláště na Karlovarsku je to velmi zřetelné, užovky se kolem lidí zdržují velmi rády). Má ráda blízkost vody, ale není na ni tolik vázána jako užovka podplamatá nebo užovka obojková. Ráda leze po stromech nebo v křovinách, ale často je také k nalezení na zemi. Loví především ptáky, ale nepohrdne ani drobnými savci, ptačími mláďaty a dokonce i jejich vejci. V mládí loví i ještěrky. Na jaře v dubnu a květnu začínají samci bojovat o samice, se kterými se v květnu a červnu páří. Samice naklade v létě snůšku 4 až 12 vajec do různého tlejícího rostlinného materiálu (někdy i do kompostu), ze kterých se na podzim líhnou třicet centimetrů dlouhá mláďata. Inkubace vajec v přírodě trvá 130 až 155 dní, v zajetí je však mnohem kratší. Mláďata po vylíhnutí dosahují délky až 40 centimetrů a po prvním svlékání začínají přijímat potravu. Jde o mírného hada, který kouše spíše sporadicky, při ohrožení se staví do výhružné pozice a dělá falešné výpady proti útočníkovi,častěji se však snaží uprchnout.

Mytologie

Užovka stromová hraje velkou roli v mytologii, stala se tak symbolem lékařů celého světa. Podle pověsti roku 293 př. n. l. zasáhla starověký Řím velká epidemie neznámé nemoci (pravděpodobně cholery). Zahnal ji římský bůh lékařství Aesculap, který přišel právě v podobě tohoto hada. Římané užovkám z vděčnosti postavili chrámy a začali je v nich chovat. Aesculapova hůl se dvěma ovinutými užovkami je od těch dob symbolem lékařů i farmaceutů. Tyto pověsti i symbolika podporují teorii o expanzi tohoto druhu na sever právě díky Římanům, pro potvrzení bohužel chybí důkazy. Podle jiných autorů (např. Otto Jírovec) je nutno původ lékařského symbolu hledat u parazitického červa vlasovce mízního (Dracunculus medinensis). Obecně se však svět přiklání k užovkám stromovým.