Tygr sibiřský se řadí mezi kočkovité šelmy a najdeme ho v různých oblastech Asie. Jsou to samotáři. Své teritorium si zakládají vlastními způsoby. Hranice si označují škrábáním kůry ze stromů, nebo močí. Indové nosí odstrašující masku na temeni hlavy, protože 1% tygrů nepohrdne lidským masem.

Charakteristika

Tygr Sibiřský patří mezi největší z kočkovitých šelem na zemi. Tygři mohou vážit dvě stě sedmdesát až tři sta dvacet kilogramů. Mají obrovskou sílu. Na rozdíl od většiny koček jsou tygři výborní plavci. Téměř nikdy je nezastihneme na stromech. Mají velice jemný sluch, který potřebují ke zjištění kořisti ve tmě. Pro tygra je charakteristická mohutnost tlap. U tygřích samců je nápadná velmi velká široká hlava, jejíž mohutnost ještě opticky zesilují dlouhé licousy. Samice je mají méně nápadné. V zimě jim naroste dlouhá a huňatá srst, tímto se také od ostatních tygrů liší. I na jeho ocase je velmi hustá srst, proto je huňatější. Celková délka dospělých samců se pohybuje asi od 2200 do 3300 mm, zatímco u samic asi od 1900 do 2750 mm. Ocas bývá dlouhý maximálně jako polovina délky těla, většinou však poněkud kratší. Hmotnost těla u samic kolísá asi mezi 70 až 175 kg, kdežto hmotnost samců dosahuje asi od 90 do 280 kg výjimečně i o něco více. Největší tygři žijí v Indii, hlavně v Kumaonu.Tygr má na rozdíl od ostatních druhů světlé, naoranžovělé, plavé zbarvení. Bílé zbarvení spodní strany těla dosahuje velmi vysoko na boky. Také na ocase se základní zbarvení uplatňuje pouze v jeho první třetině až polovině, jinak je základní zbarvení ocasu bílé. Nepříliš husté pruhy jsou příčné a málokdy komplikovaněji členěné, nejčastěji jsou jen zdvojené. Na stehnech a na bocích jako i v první třetině až polovině ocasu je jejich zbarvení šedohnědé nebo šedé. Pruhy jsou na ostatních místech těla leskle černé. Samci mají obvykle na kořeni ocasu typickou kresbu v podobě protáhlého obráceného U. Nápadní jsou také staří samci. A to svými velmi dlouhými licousy a poněkud prodlouženou srstí v zátylku, na hrdle a na hrudi. Mezi hlasové projevy tygra patří obrovská škála zvuků, počínaje přerušovaným předením a hlas připomínaje téměř mňoukání, až ke skutečně impozantnímu řevu.

Výskyt

Tento tygr obýval dříve celou oblast povodí řeky Amur. Od jeho horního toku v Zabajkalí až po jeho ústí do Ochotského moře, povodí Ussuri, povodí Sungari, celou koreu a malý Chingan. Dnes je tygr na svých někdejších areálech většinou již vyhuben. Udržel se jen na několika izolovaných oblastech při středním toku Amuru a v pohoří Sichote Alin v SSSR. Vzácně se také vyskytuje v pohoří Velký Chingan v bývalém Mandžursku v Číně Jejich stavy se stále snižují, jejich ochrana je málo účinná. Odhadem žilo v 19. století na naší planetě kolem 50 tisíc kusů, ale kvůli ztrátě přirozeného prostředí a také díky pytlákům se jejich počet rapidně snížil. Byli loveni pro jejich kosti a zuby, které se využívaly v lékařství, ale také pro jejich kůži.

Potrava a způsob lovu

Tygr musí strávit dlouhé hodiny na lovu, jelikož bývá úspěšný pouze jeden pokus z deseti. Tento tygr je specialista na lovení divokých prasat, která v jeho jídelníčku tvoří hlavní chod. Loví i jeleny, srnce, buvoly apod. Čas od času loví predátory jako např. leopardy, krokodýly a lišky. Tygr je samotář, který loví převážně v noci. Za své oběti si často vybírá slabá nebo zraněná zvířata, protože není vytrvalý běžec. Nejprve se připlíží ke kořisti v trávě, propadá se v zádech, ale zadní nohy zůstají na zemi poté ji rychlým skokem polapí. Kořist usmrtí prokousnutím hrdla nebo kousnutím do týla. Útočí nejčastěji zezadu, poté si ulovenou kořist odtáhne do houští a zbytky přikryje listím. Tygr přirozené nepřátelé nemá a jediné reálné nebezpečí pro něj představuje člověk. Samozřejmě zde nepočítáme onemocnění. Tehdy může být tygr zabit i divokým kancem, buvolem či gaurem. Existuje však zvíře, kterému se tygr v určitých případech neubrání. Je to jihoasijský divoký pes dhoul. Jsou známé případy kdy hladová smečka těchto šelem, velkých asi jako menší německý ovčák, napadla a roztrhala tygra. Ve smečce musí být nejméně 12 až 15 psů, aby měla úspěch. Útoky psů na tygry jsou však skutečně výjimkou. Tygr ve svém teritoriu nemilosrdně pronásleduje vlky a levharty a kde může, tam je zabíjí. Tygřice bere svá mláďata na lov kolem pěti až šesti měsíců. Už jako malé mají mláďata vrozenou schopnost uchopit kořist za krk.Matka je naučí, jak přesně najít místo, kam se zakousnout.

Rozmnožování

Doba rozmnožování není vázána na určité roční období. Na většině areálu rozšíření tohoto tygra dochází k hledání partnerů a k páření nejčastěji během zimy a na jaře, asi od konce listopadu do dubna. Samice se častokrát vydává sama na cesty a hledá partnera. Tygři opakují několikrát páření a zůstávají po celou dobu spolu pohromadě. Samec pak samici opustí, aby si našel znovu jinou. Tygřice je březí v průměru 104 až 106 dní. Gravidita ve většině případů netrvá méně než 96 dní a déle než 111 dní. Obvykle se narodí 2 nebo 3 mláďata. Výjimečně může být jen jedno mládě nebo ještě výjimečněji pět nebo dokonce i šest mláďat. V přírodě však nikdy tygřice neodchovají více jak tři nebo maximálně čtyři mláďata. Matka svá mláďata kojí a nenechává je samotné. Obvykle ve stáří dvou let, mláďata obvykle poprvé opouští svůj úkryt.Matka je nadále kojí a to do pěti až šesti měsíců a i přesto jim přináší maso.

Ochrana druhu

Tygr sibiřský je za všech tygrů ohrožen nejvíc. Je ohrožován lovem a ničením jeho původního prostředí. Na pokraji vyhynutí byli tygři v 50. letech. Tehdejší SSSR vydalo zákon na jejich ochranu. Tak lehce vzrostla jejich populace. Roku 1983 stoupl jejich počet na 400. V letech 1993-1994 v zimě jich bylo zabito téměř 90. Dnes se jejich počet odhaduje na 400. Více jich žije v zajetí než ve volné přírodě.