Tučňák královský (Eudyptes schlegeli) je středně velký zástupce čeledi tučnákovitých obývající vody obklopující Antarktidu. Způsobem života i vzhledem se velice podobá tučnáku žlutorohému (Eudyptes chrysolophus), ale obličej a bradu má na rozdíl od tohoto druhu bílé. Dorůstá výšky kolem 70 cm a hmotnosti zhruba 6 kg. Tučňáci královští se množí pouze na ostrově Macquarie a stejně jako ostatní druhy tučnáků tráví i tučňáci královští velkou část svého života v moři. Podle názvu bývají často zaměňovány s tučňákem císařským, který je však téměř dvakrát vyšší a několikrát těžší. Až do dnešní doby se stále spekuluje o možnosti, že by mohl být tučňák královský jedním z poddruhů tučňáka žlutorohého. Je známo, že se mezi sebou tyto druhy kříží, ačkoli je to poměrně neobvyklá záležitost a několikrát byl zaznamenán i případ, že v přírodě žily páry tvořené zástupci obou druhů. Tučňák královský se živí krilem, rybami a množstvím jiných vodních bezobratlích. Hnízdí na plážích nebo na holých svazích pokrytých nejrůznější vegetací. Hnízdo si staví v podobě mělké díry v písku, kam pokládá rostliny a kameny. Stejně jako ostatní druhy tučňáků je i tento druh vysoce koloniální a hnízdí v obrovských skupinách, které se mohou rozprostírat i na území větším jak jeden kilometr. Období rozmnožování začíná s příchodem září, ale plně rozprouděné je až během října. Samice klade 2 vejce, ale obvykle přežije jen jedno mládě. Samice ihned po nakladení vajec odchází do moře lovit potravu, kdežto samec vejce udržuje v teple, drží je na horní ploše nohou a pod kožními záhyby na břiše. Samec v tomto období nepřijímá potravu, ale žije pouze z tukových zásob svého těla. Po návratu samice si úlohy vymění, samec jde hledat potravu a samice pečuje o vejce. Vejce se inkubují zhruba 35 dní a po několika dnech života začnou mláďata tvořit velké skupinky, v kterých se choulí k sobě, aby získali více tepla. Plně opeřené je mládě ve věku 65 dní. Tučňák královský není zatím zařazen do kategorie ohrožených druhů, ale v současnosti je podle IUCN zařazen mezi druhy zranitelné; dříve byly loveny hlavně pro olej a v roce 1870 Tasmánská vláda vydala licenci povolující lov tuňáků královských, ale pouze do určitého množství, v tomto případě maximálně 150 000 tučňáků na rok. Po ukončení této vyhlášky, v roce 1919 počet tučňáků královských na ostrově Macquarie dosáhl zhruba 850 000 párů. Latinský název získal na počest německého zoologa Hermanna Schlegela.