Tučňák brýlový (Spheniscus demersus), někdy také nazývaný Tučňák brýlatý, je jediný druh který hnízdí na pobřeží Jižní Afriky. Byl to první tučňák, s kterým se Evropané vůbec seznámili.

Rozšíření

Hnízdící kolonie si zakládá na 24 ostrůvcích u pobřeží Jižní Afriky a na třech pevninských místech, u Hollamsbird Island v Namíbii a u Bird Island a Algoa Bay v Jihoafrické republice. Nevyvádí mladé na sněhu a ledu, ale na písčitých nebo kamenitých plážích. Popis Je to středně velký druh tučňáka, délka jeho těla je 65 až 70 cm a váží od 2,9 do 3,1 kg. Má nápadně široký bílý pás kolem oka, obou tváří a hrdla a jeden úzký černý pruh přes prsa. Jeho hřbet je černý a břicho bílé, někteří jedinci ho mají zdobené černými flíčky. Lidem se dovolí přiblížit až do vzdálenosti 3 metrů.

Potrava

Jako všechny druhy tučňáků i tito mají tělo dokonale přizpůsobeno k plavání, takže potravu získávají v moři. Jejich jídelníček tvoří hlavně menší druhy mořských ryb, hlavonožci, měkkýši a korýši.

Rozmnožování

Samotnému toku předchází námluvy prováděné třením hlav a krků o sebe, následuje oboustranné vzájemné čistění. Pak nastává hlasité troubení, kdy samec troubí s vzhůru nataženým krkem před samici a samice se posléze přidává. Samice se položí na břicho, samec ji vyskočí na záda a 1 až 2 minuty ji páří. Po něm se oba ptáci znovu intenzivně čisti. Hlavní období kdy samice snášejí vejce je v květnu až červenci. Samice snáší 2 vejce do hnízda v podzemních norách které si sami vyhrabávají, nebo v prohlubních skal a štěrbinách mezi balvany. V sezení na vejcích se samice střídá s partnerem po dobu asi 38 dnů. O vylíhlá mláďata se též starají oba rodiče. Odrostlejší mláďata se shlukují do malých skupinek, po 70 až 80 dnech se vydávají s rodiči na moře.

Ohrožení

Podle IUCN je tučňák brýlový považován za zranitelný druh. Je to jednak zapříčiněno jejich lovem jako levných rybářských návnad a hlavně sběrem vajec, která bylo možno ještě před cca 25 léty si koupit v Kapském městě ke snídani. Ještě počátkem minulého století žilo na jihu Afriky až milion párů, v 80 létech počty klesly na 60 tisíc ptáků. Díky ochraně se množství začalo opět zvolna zvyšovat, nyní populace čítá asi 90 tisíc párů. V současnosti je největším ohrožením pro kolonie tučňáků zamořování okolí pobřeží odpady z lidské činnosti, zabírání dalších ploch pobřeží lidmi a hlavně těžko zamezitelné znečisťování pobřežních vod ropnými surovinami. Z přirozených nepřátel je v moři ohrožují žraloci, lachtani a kosatky, na pevnině při hnízdění promyky, ženetky a racci.