Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) patří k největším kurovitým ptákům. Je to hrabavý druh jen o málo menší než krocan, řadící se v Česku mezi kriticky ohrožené druhy.

Popis

Samec je tmavý s nevýrazně barevnou hlavou a světlým zobákem; dospělí jedinci měří až 60 cm a váží 1 až 1,5 kilogramu. Jeho výrazný ocas má široké oblé zakončení. Slepice je asi o 10 cm menší než sameček a je zbarvená rezavohnědě.

Způsob života

Po většinu roku žije tetřev skrytě a samotářsky v místech, kde není rušen přítomností člověka; potřebuje vhodný životní prostor o rozloze až 30 kilometrů čtverečních. Obývá slunné smíšené a jehličnaté lesy nebo rašeliniště, kde si opatřuje potravu sběrem a hrabáním. Živí se bobulemi, travinami, jehličím a mravenci. Samice snáší a zahřívá 6 až 10 vajec a sama se po vylíhnutí stará o kuřata. V prvním roce života v průměru přežívá jen asi deset procent mláďat. K jeho přirozeným predátorům patří kuna a liška, vejce z hnízd vybírají straky a vrány. Tetřev je známý svým tokáním tj. námluvami a zápasy mezi samci na jaře; k tomu účelu vyhledává za rozbřesku paseky nebo jiná otevřená místa a vydává přitom charakteristické hlasité zvuky.

Rozšíření

Žije na eurasijském kontinentu včetně Britských ostrovů. Obývá především horské oblasti až do nadmořské výšky přes 2000 metrů. Vyskytuje se ve Francii, Skandinávii i východní Evropě; zbytky populace lze nalézt v Německu, Belgii, Nizozemsku, Dánsku a Česku. Na východě je rozšířen v Rusku a dále až do oblastí Kazachstánu, Mongolska a Číny. V českých zemích býval tetřev široce rozšířen. První písemná zmínka o něm pochází z cestopisu španělského cestovatele Ibráhíma ibn Jákúba z let 965 - 966. Tetřevi patřili k loveným ptákům, jeho maso se počítalo mezi velikonoční pochoutky a poddaní měli někde povinnost chytat tetřevy a odvádět je vrchnosti. V důsledku rozšířeného lovu v průběhu staletí populace poklesla, jiným důležitým faktorem byla pravděpodobně změna životního prostředí. Jeho dřívější rozšíření připomínají zejména místní jména odvozená od tokanišť. K lovným druhům patřil až do roku 1978, od roku 1979 je celoročně hájen. V současnosti žije v Česku okolo 200 jedinců, z toho velká část na Šumavě.