Sýček obecný (Athene noctua), dříve známý také jako sýc obecný, je malá sova z čeledi puštíkovití rozšířená v severní Africe, celé Evropě kromě Skandinávského poloostrova, na Blízkém východě a ve střední Asii až po Koreu. Během 19. století byla uměle vysazena i ve Velké Británii a v roce 1906 také na Novém Zélandu.

Popis

Sýček obecný dorůstá sotva velikosti holuba domácího. Má robustní tělo, širokou a nízkou hlavu, krátký ocas a silné končetiny s ostrými a silnými drápy. Hřbet a hlavu má tmavě hnědé se světlejším skvrněním, břicho hnědě pruhované, spodní část ocasu a končetiny čistě bílé. Výrazné jsou i velké žluté oči a zobák a bílý pruh nad očima, který poskytuje sýčkovi charakteristický vážný výraz v obličeji. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou jednotvárnější a mají méně viditelný bílý pruh nad očima.

Chování

Sýčka celoročně nalezneme především v otevřených krajinách, nejčastěji na polích nebo loukách, na okrajích listnatých lesů a v poslední době docela hojně i na vesnicích a ve městech s dostatečným stromovým porostem. Je aktivní zejména v noci, ačkoli v kulturní krajině často již přešel na denní aktivitu. Většinu dne tráví jako přikrčený na svých vyvýšených pozorovatelnách a bedlivě sleduje svým káravým pohledem okolí. Nejčastěji se ozývá výrazným „uhuí“ nebo „kliuú“, samec se při toku ozývá silným „guuk" a jako varovný signál používá svižné „kju“. Živí se především drobnými hlodavci, nejčastěji hraboši polními, jinými menšími savci, hmyzem, ještěrkami, žábami nebo hady, pro mláďata hrají hlavní složku potravy především žížaly. Po spatření kořisti ji sýček překvapuje rychlým výpadem ze své pozorovatelny a následně ji uchopuje do svých silných drápů. Menší kořist požírá na zemi, větší si většinou vynáší na vyvýšené místo. Hnízdí od dubna do července. Nejčastěji se zahnizďuje v dutinách většinou starých a listnatý stromů, ale i ve stodolách, na půdách, v opuštěných budovách, příležitostně i v ptačích budkách. Samice mívá ročně jednu snůšku obsahující 4 až 5 vajec o rozměrech 33,5 × 28,5 mm, na kterých sedí 28 dní. Na rozdíl od většiny sov začíná samice na vejcích sedět až po snesení posledního vejce, což má za následek, že nejsou mezi mláďaty značné věkové rozdíly. Mláďata začínají již ve dvou týdnech létat a po měsíci života opouštějí teritorium svých rodičů a jsou již plně samostatná.

Mytologie a kulturní význam

Ve starověkém Řecku se lidem představoval jako posvátný pták, který doprovázel bohyni moudrosti a lovu Pallas Athénu (odtud také jeho rodové latinské jméno Athene). Ve starověkém Římě se sýček však stal již poslem smrti a špatných zpráv. I dnes se vzácněji používá odrazující termín nesýčkuj. Od nepaměti využívali čižbáři averze drobných ptáků k sovám, jejich přirozenému nepříteli. Právě v minulosti zcela běžný, relativně malý (= nenáročný) sýček byl pro ptáčníky ideální "návnada" pro takový lov. Svou přítomností působil vystavený sýček zděšení a vyvolával přirozenou reakci - útok. Dorážející ptáci upadali snadno na čihadle do nastražených léček. Buď sedali na lep nebo se chytali do nastražených ok a sítí.

Výskyt a početnost v ČR

V minulosti byl sýček obecný na území České republiky velice hojnou sovou, v současné době však u nás patří mezi kriticky ohrožené druhy, což je důsledkem především masivní ztráty jeho přirozeného biotopu. Výrazný pokles však nebyl zaznamenán jen u nás, ale v celé Evropě. V letech 2001 - 2003 byl počet hnízdících párů v Česku odhadnut pouze na 250-500 a jeho stavy patrně dále klesají.