Straka modrá je krkavcovitý pták z rodu Cyanopica. Je poněkud podobná strace obecné, ale menší a štíhlejší, s úměrně kratšími nohami a zobákem. Má hnědo-šedé až béžové břicho, leskle černou horní část hlavy, bílý krk, modrá křídla a ocas. Vyskytuje se ve dvou oddělených oblastech, jedna se nachází v jihozápadní Evropě na Pyrenejském poloostrově, další, mnohem větší, ve východní Asii. Asijské populace mají rovněž delší ocas, světleji modré opeření a světlé špičky středních ocasních per.

Rozšíření, fylogeneze a taxonomie

Disjunktivní areál straky modré (Pyrenejský poloostrov, východní Asie, 9000 km od sebe), se pokoušelo zdůvodnit několik teorií. Jedním zdůvodněním byla možná introdukce ptáků z východní Asie do Evropy v 16. století, jiným zánik populací mezi dnes zachovanými areály v důsledku pleistocénního zalednění. Analýza mitochondriální DNA ukázala, že evropská populace je od asijské výrazně odlišná a je bazální pro všechny ostatní poddruhy. Straka modrá je tedy prokazatelně původní i v Evropě. Asijské populace tvoří dvě výrazné fylogenetické linie (vnitrozemskou a tichooceánskou), které jsou geograficky oddělené pohořím Da Hingan Ling a Žlutým mořem. Příčinou rozpadu do těchto linií bylo právě zmíněné pleistocénní zalednění. K oddělení evropské linie došlo pravděpodobně ještě dříve, odhadem před 1,2 milióny let; asijské populace se pak rozdělily do dvou větví před asi 294 000 let (k izolaci japonských populací pak došlo před 156 000 let). Nejbližšími příbuznými strak rodu Cyanopica nejsou pravé straky (Pica), ale sojky rodu Perisoreus a Cyanocitta. Na základě zjištěných skutečností bylo navrženo oddělení evropské populace do samostatného druhu straka iberská (Cyanopica cooki). Asijské populace by pak měly být děleny do pouhých dvou poddruhů.