Španělský vodní pes

Známé také jako:: Perro de Aqua Espaňol;Spanish Waterdog;andaluský turecký pes
Země původu:: Španělsko
Hmotnost psa:: 18-22 kg
Hmotnost feny:: 14-18 kg
Výška psa:: 44-50 cm
Výška feny:: 40-46 cm
Barva:: bílá; černáů hnědá v různých barevných odstínech; černobílé nebo hnědobílé v různých odstínech
Skupina FCI:: 8 retrívři, slidiči, vodní psi
Sekce FCI:: 3 vodní psi
FCI:: standard

Informace
Taxonomie

Původ

Popis

Španělský vodní pes je temperamentní a ostražitý pes střední velikosti, výborný hlídač a ochránce. Při důsledné výchově je učenlivý a ovladatelný, vhodný i pro různé sportovní aktivity. Je nápadný svou dlouhou vlnitou srstí, která často tvoří plstnaté provazce. Srst se u výstavních jedinců nečeše, ale rozplétá prsty až na kůži. Ocas se krátce kupíruje, občas se rodí štěňata již s vrozeným krátkým pahýlkem. Tento pes se hodí pro celoroční držení venku. Je to otužilý pes, vyvážené tělesné stavby, střední velikosti, dlouholebý, spíše obdélníkového rámce, harmonických forem, s krásným profilem, atletický, s pěkným svalstvem, které získává vytrvalou činností. Profil je rovný, zrak, sluch i čich jsou dobře vyvinuté.

Srst

Je vždy kudrnatá, má strukturu vlny. Kudrnatá, pokud je krátká. Je - li dlouhá, může tvořit dlouhé šňůrky. Ostříhání srsti je přípustné. Sestřih musí být kompletní a rovnoměrný po celém těle, nesmí se jednat o střih „estetický“ (za účelem zkrášlení psa).Doporučená délka srsti pro výstavy je 12 cm (15 cm pokud se kudrnatá srst natáhne) a minimální délka jsou 3 cm, aby se dala posoudit kvalita kudrn. Štěňata se vždy rodí kudrnatá. Zbarvení: -Jednobarevné: bílé, černé či hnědé v různých barevných odstínech. -Dvoubarevné: černobílé nebo hnědobílé v různých odstínech. -Zbarvení tříbarevné, černé s pálením a oříškově hnědé s pálením je nepřípustné.

Charakter

Španělský vodní pes je temperamentní a ostražitý pes střední velikosti, výborný hlídač a ochránce. Při důsledné výchově je učenlivý a ovladatelný, vhodný i pro různé sportovní aktivity. Je nápadný svou dlouhou vlnitou srstí, která často tvoří plstnaté provazce. Srst se u výstavních jedinců nečeše, ale rozplétá prsty až na kůži. Je to pes věrný, poslušný, veselý, pracovitý, statečný a má dobrou povahu. Schopnost učit se je velmi výrazná díky mimořádné chápavosti, je adaptabilní ve všech situacích a za jakýchkoli podmínek.

Historie

Tento v hovorové řeči nazývaný andaluský turecký pes je v podstatě psem pasteveckým, jehož předky můžeme hledat mezi psy typu portugalského vodního psa a francouzského barbeta. Jeho původním posláním zřejmě byla pastevecká práce u rozsáhlých stád ovcí, i když jistě byli tito psi bráni i na lov. Jeho charakteristické vlastnosti, především pak typická struktura jeho srsti, jsou uzpůsobeny střídání vlhkého a suchého počasí v oblastech s rozlehlými močály, a tak je využíván jako pes ovčácký i jako pomocník místních lovců a rybářů. O čistokrevném chovu španělského vodního psa lze hovořit od r. 1973, kdy se skupina zanícených kynologů rozhodla pro pokus uznání tohoto starého obdivuhodného pracovního plemene. V r. 1989 byl španělský vodní pes provizorně uznán, v roce 1999 jej FCI uznala definitivně jako samostatné plemeno.

Taxonomie