Sněžnice matná (Boreus hiemalis, synonymum Boreus hyemalis) je hmyz o jehož způsobu života, i ostatních druhů této čeledi, je známo jen velice málo spolehlivých údajů. Dosahuje velikosti až 4 mm. Křídla samečků jsou zakrnělá v pahýlky srpovitého tvaru, kdežto u samiček se vyskytují ve formě šupin.

Potrava

Dospělci jsou draví. Loví chvostoskoky, ale nepohrdnou mrtvým chvostoskokem či soustem rostlinného původu (vysávají mechy aj.) Larvy se živí rostlinou potravou a mrtvými organismy.

Výskyt

Sněžnice matná je rozšířenějším ze dvou druhů žijících v ČR (druhá je sněžnice lesklá Boreus westwoodi). Celkově se vyskytuje v holoarktické oblasti v severní Eurasii a Severní Americe. Dává přednost podhorským a horským oblastem a objevuje se hlavně po delším sněžení, kdy dochází k oblevě. Sněžnicovití žijí totiž od podzimu do zimy a často je zastihneme přímo na sněhu (odtud jejich pojmenování).

Vývoj

Sněžnice matné se páří na podzim, zůstávají spojení až několik dnů během nichž samec vozí samici na zádech. Samička poté klade asi deset vajíček do půdy, z nichž se po několika dnech líhnou drobné larvičky s tělem ve tvaru „C“ bez panožek. Larvy se zdržují pod kameny, v trsech mechu apod. Vyvíjí se po dobu dvou let. Před kuklením larva přede rourku z hedvábí. Dospělci se dožívají asi 6 měsíců.

Zajímavosti

V německy mluvících zemích je sněžnice známá jako „sněžná blecha“ (Schneefloh), protože skáče pomocí zadních nohou. Dokáže skočit až 20 cm. V období padesátých let 20. století, kdy komunistická propaganda všemi dostupnými prostředky upozorňovala na hrozící nebezpečí agrese ze strany imperialistických západních velmocí a „americký brouk“, mandelinka bramborová podle informací v rádiu a novinách byla rozhazována z letadel kapitalisty nad územím ČSSR aby pustošila pole, způsobovala sněžnice matná paniku. Vyděšení lidé ji nosili k určení do muzeí a vysokých škol, neboť si nedovedli vysvětlit výskyt hmyzu přímo na sněhu jinak, než že jde o další zákeřnou imperialistickou biologickou zbraň.