Slovenský čuvač je slovenské plemeno psa.

Tělo

Tělo slovenského čuvače je mírně delší než vyšší. Silný a rovný hřbet se směrem k bedrům poněkud svažuje. Silná čtvercová záď mírně ubíhá dolů. Nízko nasazený rovný ocas je nošen svěšený. Dosahuje k hlezenním kloubům. Hruď sahá až k loketnímu kloubu a její šířka se rovná zhruba čtvrtině kohoutkové výšky. Žebra jsou dobře zaoblená a probíhají daleko dozadu. Břicho a slabiny jsou mírně vtaženy. Dlouhé lopatky jsou šikmo položené. Slovenský čuvač má rovné končetiny umístěné kolmo k trupu a dobře zaúhlené. Přední tlapky jsou kompaktní, okrouhlé, dobře uzavřené, zadní tlapky jsou o trochu delší. Suchý krk je stejně dlouhý jako hlava. Hlava: Široká a podlouhlá lebka je mírně klenutá, temeno hlavy je však ploché. Při pohledu z boku jsou přímka temena a přímka hřbetu nosu rovnoběžné. Stop je dobře patrný. Nadočnicové oblouky jsou vyznačeny, čelní rýha je mělká. široká a těžká tlama se mírně zužuje ke špičce nosu a je o málo kratší než lebka. Pysky těsně přiléhají. Uši jsou nasazeny vysoko. Jsou sklopené a těsně přiléhají k hlavě. Špičky uší jsou zaoblené. Oči oválného tvaru s dobře přiléhajícími víčky jsou v hlavě umístěny rovně. Čuvač má nůžkový skus.

Srst

Srst je hustá a bohatá, na zádech nesmí tvořit pěšinku. Krycí srst, tvořena chlupy dlouhými 5 – 15 cm, zcela zakrývá kratší, hustou a jemnou podsadu. Psi mají kolem krku límec. Barvy: Má čistě bílou srst. Nažloutlý odstín u nasazení uší je přípustný, ne však žádoucí. Oči jsou hnědé. Nosní houba, okraje pysků a očí, stejně jako polštářky tlapek jsou černé.

Vlastnosti

Povaha Tito psi mají vyrovnanou povahu. Hned tak se nenechají vyvést z míry, zpravidla jsou velmi sebevědomí. I když venku dokáží být značně aktivní, doma jsou klidní. Chrání a střeží své teritorium, ale také „své“ lidi a dům. Vynikají věrností svému pánovi a jeho rodině, zároveň jsou však samostatní. I když společnost lidí velmi oceňují, jsou schopni se značnou část dne zabavit sami. Jejich hustá srst je výtečně chrání proti nepříznivým vlivům počasí. Společenská charakteristika Plemeno zpravidla velmi dobře vychází s dětmi. Soužití s kočkami a drobným domácím zvířectvem nebývá problémem. Vůči lidem, které nezná, je ve střehu, po seznámení je však akceptuje. Psi se mohou chovat vůči jiným psům poněkud dominantně.

Péče

Srst je celkem příjemná na údržbu. Žijí-li psi v domě, ztrácejí sice chlupy, ale chlupy se téměř nezapichují. Jednou týdně je nutné srst důkladně vykartáčovat. V době línání ztratí psi velmi mnoho chlupů. V tu dobu se srst musí kartáčovat denně.

Výchova

Slovenský čuvač je velmi přizpůsobivý. Nejlépe je mu venku, kde hlídá dům a dvůr. Je nutné se mu dostatečně věnovat, aby se nestal příliš samostatným. Věnuje-li se hodně času a pozornosti jeho výchově, podaří se vychovat psa, který rád poslouchá a rád plní povely. Musí však poznat, že jsou užitečné. Výchova má probíhat harmonicky a důsledně. Pohyb: Na psa své velikosti je slovenský čuvač značně pohyblivý. Má-li k dispozici velký pozemek, pak si pes z velké části obstará pohyb sám. Pokud ne, vyžaduje delší procházky. S dobře vychovaným slovenským čuvačem lze chodit na procházky i bez vodítka. Toto plemeno nenadchnou hry s míčkem ani podobné aktivity.

Využití

Plemeno se v zemi svého původu využívá pro různé úkoly. Jinde ve světě se vyskytuje málo. Roste však jeho obliba jako hlídacího a společenského psa.