Slon indický (Elephas maximus) je jiho- a jihovýchodoasijský slon dlouhý 3,5 metrů, jeden ze tří žijících druhů slona a jediný nevymřelý druh z rodu Elephas. Je největším suchozemským živočichem v Asii. Vyskytuje se v Bangladéši, Indii, na Šrí Lance, v Indočíně a v částech Nepálu, Indonésie a Thajska. Je považován za ohrožený druh, ve volné přírodě žije odhadem 40-50 tisíc jedinců.

Vzhled

Je menší než jeho africký příbuzný, nejjednodušším rozlišovacím znakem je velikost uší - slon indický je má výrazně menší. Stoličky mají tvar podobný vymřelým mamutům, což ukazuje na bližší příbuznost těchto druhů. Slon indický má na chobotu pouze jeden prstík (výběžek na konci chobotu sloužící k uchopení menších předmětů). Slon indický má více klenutou páteř než slon africký, na každém zadním chodidle má čtyři nehty místo tří, na čele dvě vybouleniny a pouze 19 párů žeber (slon africký jich má 21). Samicím obvykle nenarůstají kly a když ano, tak jsou jen stěží viditelné i když slon otevře tlamu. Samci také mohou postrádat kly, tento jev se vyskytuje hlavně v populaci na Šrí Lance. Na rozdíl od slona afrického, který používá přední končetiny téměř výhradně k manipulaci se zeminou, umí společně s trupem lépe využívat přední končetiny k manipulaci s objekty.

Velikost

Slon indický dorůstá do výšky 2-4 metry a váží 3-5 tun. Jeho ocas dosahuje délky 1 m až 1,5 m. Velikost slonů v přírodě byla v minulosti zveličována. Nejtěžší zaznamenaný jedinec vážil 8 tun, byl vysoký 3,35 metru a dlouhý 8,06 metru.

Chování

Žije v menších skupinách. Má také výbornou paměť, pamatuje si i po několika letech, kde našel vodu. Stáda slonů v přírodě migrují po přesně určených trasách. Úkolem nejstaršího slona je pamatovat si a vyhledat tradiční migrační trasy. Farmám umístěným na jejich trase vzniká škoda na úrodě a je běžné, že slon zemře při bojích s lidmi. Dospělí jedinci jinak nemají žádné predátory, ale mláďata se mohou stát kořistí tygrů. Sloni žijí průměrně 60 let v přírodě a 80 let v zajetí. Denně zkonzumují potravu o hmotnosti 10% svého těla, u dospělých je to 170-230 kilogramů. Potřebují denně 80-200 litrů vody a další využijí ke koupání. Ke komunikaci využívají infrazvuk, tento fakt poprvé zaznamenal indický přírodovědec Madhaviah Krishnan a později tento jev studovala Katherine Payne.

Samci

Samci jsou většinou samotáři a v době říje bojují o samice. Mladší samci mohou vytvářet menší skupinky. Samci pohlavně dospívají v patnácti letech a poté se každý rok dostávají do říje zvané "musth". V tomto období je hladina testosteronu 60krát vyšší než normálně a slon je extrémně agresivní. Ze spánkových potních žláz vylučuje sekret obsahující feromony.

Samice

Samice žijí v malých skupinách. Mají matriarchální společnost, skupina je vedena nejstarší samicí. Dospívají v 9-15 roku života. Březost trvá 18-22 měsíců a rodí jedno nebo výjimečně dvě mláďata. Mládě je zcela vyvinuté v 19. měsíci, ale zůstává v děloze aby vyrostlo a matka jej mohla krmit. Po narození mládě váží kolem 100 kg a je kojeno 2-3 roky. Samice zůstává ve stádě, ale dospělí samci jsou odháněni pryč. Samice vytvářejí feromony, hlavní složkou je (Z)-7-dodecen-1-yl acetát, tato látka byla nalezena také u mnoha druhů hmyzu.

Rozmnožování a chov v zoo

Slona indického v Česku chovají: Zoo Praha, Zoo Ústí nad Labem, Zoo Liberec a Zoo Ostrava Rozmnožování slonů v zajetí je velice obtížné a to z několika důvodů: 1. Je velice obtížné sestavit věkově vyváženou skupinu 2. Také je obtížné získat vhodného a hlavně plodného samce 3. Také je vhodné aby slonice zabřezla nejpozději ve dvaceti letech V ČR a SR se ještě mládě slona odchovat nepodařilo, v roce 2004 po umělé inseminaci sice zabřezla slonice v Zoo Ústí nad Labem ale mládě se narodilo mrtvé. První živá slůňata v České republice se narodila roku 2011 v zoologické zahradě v Ostravě samicím Vishesh (14 let, porod 11. března a Johti (44 let, porod 12. dubna).

Rizika pro člověka

Ve většině období roku jsou sloni indičtí plaší, spíše utečou než by se pouštěli do boje. Osamělí tuláci jsou často výjimkou tohoto pravidla, někdy neočekávaně útočí na kolemjdoucí. Samotářští sloni si někdy najdou místo blízko silnice a způsobí její neprůjezdnost. Samice s potomky jsou vždy nebezpečné, když se k nim někdo přiblíží. Slon indický útočí s chobotem pevně zkrouceným nahoru. Útočí tak, že nepřítele udupe, nebo přitlačí k zemi pomocí klů. V době říje je slon velmi nebezpečný nejen k lidem, ale i ke svým společníkům. V zajetí jsou po zpozorování tohoto chování pevně zajištěni, aby nedošlo k neštěstí. Bývají využívána anestetika.

Využití lidmi

Sloni byli zkroceni lidmi. Díky jejich schopnosti pracovat podle příkazu jsou obzvláště užiteční pro přenášení těžkých věcí. Lidé je využívali hlavně pro přenášení dřeva v pralese. Kromě práce byli využíváni také ve válkách, při obřadech a jako dopravní prostředek. Lovci je využívali pro pohyb po rozličném terénu, představovali lepší prostředek k lovu. První záznamy o domestikaci slonů indických pocházejí z harappské kultury. Sloni se v průběhu historie stali obléhacím prostředkem, byli osedláni ve válkách a stali se z nich pracovníci. Hrají významnou roli v kultuře kontinentu a jsou uváděni v Džátacích a Panchatantře. Hinduistický bůh Ganéša má hlavu slona. V Kérale byli využíváni při průvodech, kde byli ozdobeni slavnostním výstrojem. Skoro ve všech indických válkách byli využíváni jako váleční sloni.