Skorec vodní (Cinclus cinclus) je středně velký zpěvný pták z čeledi skorcovitých (Cinclidae).

Popis

Je o něco menší než špaček (Sturnus vulgaris), dorůstá 18 cm, v rozpětí křídel měří 26–30 cm a váží 55–65 g. Má zavalité tělo, krátká křídla a ocas. Zbarvení je převážně tmavohnědé se světlejší hlavou a břichem a nápadnou bílou náprsenkou. Zobák a končetiny má načernalé, oči hnědé. Obě pohlaví jsou si velmi podobná. Mladí ptáci jsou pak svrchu celí šedí a na spodině těla mají husté šedé pruhování.

Hlas

Zpěv je výrazný, krátký, střídá flétnové tóny s cvrčivými zvuky. Zpívá i v zimě. Při znepokojení se ozývá drsným pronikavým „criit“ a při vábení zase ostrým „zit zit“.

Rozšíření

Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy, v severozápadní Africe a jihozápadní a střední Asii. V závislosti na jednotlivých oblastech je buď stálý nebo tažný, evropská zimoviště se nachází převážně na jihu Skandinávského poloostrova. Evropská populace čítá 170 000–330 000 hnízdících párů, v České republice, kde se zdržuje celoročně, pak hnízdí v počtu 1000 až 2000 párů a zimuje v počtu 1800–3600 jedinců. Populace je zde stabilizovaná, u jeho populačního trendu byl však v posledních letech zaznamenán mírný pokles. Žije výhradně u čistých, na kyslík bohatých, rychle proudících vodních toků, a to zejména ve vyšších nadmořských výškách (v ČR hnízdí po 1550 m n. m.), v nížinách je výrazně vzácnější.

Chování

Je celoročně teritoriální. Náleží k několika málo pěvcům, kteří plavou a potápí se. Pod vodou k tomu využívá svých silných křídel, na jeden ponor zde pak vydrží průměrně 5–10 sekund, ačkoli jsou známé i ponory 30-ti sekundové. Při potopení má uzavřené nosní nozdry a oči chráněné průhledným třetím očním víčkem, známým jako mžurka. Létá jen nad vodou. Často sedává na balvanech, někdy usedá přímo do vody, často se brodí v mělčinách. Typické je pro něj podřepování, zejména těsně před odletem.

Potrava

Živí se zejména drobnými vodními živočichy, nejčastěji larvami chrostíků, jepic, pošvatek, pšísalkovitých a muchniček. Dále se v jeho potravě objevují také larvy i dospělci komárů a různí vodomilovití, vzácněji též sladkovodní plži, červi, různonožci a stejnonožci. Občas požírá také malé rybky, především vranky obecné, rybí potěr a pulce. Příležitostně po kořisti pátrá i na souši, kde vyhledává brouky, mravence, stonožky a pavouky.

Hnízdění

Mladí ptáci pohlavně dospívají již v 1. roce života. Je zpravidla monogamní – páry spolu často setrvávají i po celý život – byla u něj však pozorována i polygamie. Samci se při námluvách výrazně ozývají, neustále vystavují bílou hruď, potápí se a nakonec svým družkám nabízejí potravu. Hnízdí od března do června, a to jednou nebo dvakrát ročně. Hnízdo staví obě pohlaví v dutinách v březích, na mostech, případně ve vhodných budkách, často jen několik centimetrů nad vodní hladinou, čímž jsou značně náchylná k povodním. Jedná se o kulovitou stavbu z mechu se vstupním otvorem po straně, která má zpočátku průměr asi 20 cm. Vzhledem k tomu, že však pár stejné hnízdo opakovaně využívá po řadu let a v případě potřeby jej dostavuje, může v konečné fázi dosahovat průměru až 0,5 m. V jedné snůšce bývá 4–5 světlých, 25,6 x 18,6 mm velkých vajec, na jejichž 16denní inkubaci se podílí samotná samice. Samec se během tohoto období zdržuje poblíž a občas samici nosí potravu, ta si však pro ni většinou chodí sama a nechává tak hnízdo nehlídané. O mláďata, která hnízdo opouští asi po 24 dnech, pečují již oba rodiče. Dalších 10–14 dnů je pak ještě krmí mimo hnízdo.

Hrozby

Je ohrožován predátory, jakými jsou zejména draví ptáci, kuny či hryzci, ale i ničením a znečišťováním vodních toků, rušením na hnízdištích, povodněmi, které mohou zničit hnízda a obzvláště krutými zimami, které vedou k nedostatku potravy.