Skákavka pruhovaná (Salticus scenicus) je nápadně zbarvený pavouk z čeledi skákavkovitých (Salticidae). Dosahuje délky 5–7 mm. Na široce seřízlém okraji hlavohrudi má umístěnou soustavu osmi nápadně velkých očí. Největší z nich je střední pár, postranní oči jsou o něco menší. Velice dobře vidí a živě reaguje na vizuální podněty ve svém okolí. Tělo je velmi kontrastně černo-bíle pruhované, nohy jsou zřetelně světle a tmavě skvrnité. Samec má velmi dlouhé, šikmo dopředu směřující chelicery.Samec bývá mnohdy tmavší než samice, ale není to pravidlem ,neboť zde hraje roli prostředí, ve kterém pavouk žije.

Výskyt

Skákavka pruhovaná je velmi hojný druh, vyskytuje se v blízkosti lidských sídel. Často ho můžeme nalézt na fasádách domů a zdech, kde se sluní a vyhledává kořist. Lze se s ním také setkat na plotech a někdy i na stromech. V chladnějších dnech se ukrývá ve své pavučinové rource, kterou si buduje například ve spárách zdí. Nejvíce aktivní bývají skákavky kolem 11 hodiny dopolední. V této době lze nějakou tu skákavku nalézt poměrně snadno.

Způsob lovu

Zajímavý je způsob lovu skákavky pruhované. Usedne-li v blízkosti pavouka moucha, zaregistruje jí skákavka postranníma očima a natočí se k ní čelně, aby jí mohla sledovat svýma hlavníma očima, které umožňují velmi přesné vidění. Pak se pomalu přibližuje – plíží a když se dostane do dostatečné blízkosti, vyskočí a zmocní se kořisti. Před skokem se vždy připevní jistícím vláknem, takže při chybném skoku nemůže spadnout.

Rozmnožování

Při námluvách využívá samec svých dlouhých chelicer, kterými dává optické signály. Tančí před samicí sem a tam, s široce roztaženými chelicerami a zvednutýma předníma nohama, nato se samice obvykle stáhne zpět do své pavučinové rourky, kde následně dojde ke spáření, které probíhá jako u většiny ostatních pavouků. Ještě před námluvami si uplete sameček drobnou síťku připomínající malý urousek a následně o ni tře své bříško. Následně vypouští přímo z pohlavních žláz sperma které hned nabírá do útvaru zvaného bulbus, který se nachází na konci každého makadla (díky těmto útvarům lze od sebe u většin druhů pavouků dobře rozlišit samce a samici, poněvadž samice bulby nemá)Samec tak činí proto, protože jeho pohlavní žlány neústí, na rozdíl od většiny samců v živočišné říši, v žádný pohlavní orgán, který by vedl sperma přímo do samičích pohlavních orgánů. Výsledný akt probíhá tak, že sameček vsouvá svá makadla do samiččiny epiginy, kde jsou samičí vajíčka oplodnována samčími spermiemi.

Když se potkají dvě skákavky

Když se potkají dvě skákavky (více je patrný tento jev u dvou samců) roztáhnou do široka své chlicery a začnou kolem sebe kroužit. Jedna zastrašuje druhou. A když už se pozorovateli může zdát, že boj je na spadnutí, obě skákavky od sebe „odskočí“ a každá si jde dál svou cestou. Skákavky většinou nevyhledávají šarvátky, poněvadž v takovém souboji by šance na přežití byla pouze 50% a to se opravdu nevyplatí. No považte sami. Jak by asi bylo nepříjemné být v blízkosti chelicer, které vás můžou každou chvílí usmrtit. Proto skákavky nebojují a přesunou se raději jinam, kde budou mít více soukromí. A to není problém. Vzhledem ke své velikosti si mohou dovolit mít celkem solidně velké teritorium.