Siamang (Hylobates syndactylus) se vyskytuje v Malajsii a na Sumatře. Jeho životním prostředím je nejvyšší korunové patro deštného pralesa.
Siamang je největším zástupcem čeledi gibonovitých. Pro tyto vysoce specializované stromové primáty (stejně jako pro celou skupinu) jsou typickými znaky velká mozkovna, zploštělý hrudník, dlouhé ruce, pětihrbolkaté dolní stoličky a chybějící ocas. Protože veškerý čas tráví v korunách stromů, kde se pohybují tzv. brachiací neboli ručkováním, jsou jejich ruce patřičně upraveny. Zatímco palec je krátký a je posunut směrem k zápěstí, ostatní prsty jsou dlouhé, takže ruka může fungovat jako hák. Tomu u siamangů napomáhá i skutečnost, že ukazovák a prostředník jsou spojeny kožním švem. Další zvláštností siamangů je hrdelní vak, který se při hlasových projevech zvířat nafukuje přibližně do velikosti velkého pomeranče a funguje jako rezonátor.
Způsob života
Siamangové žijí v rodinách tvořených rodičovským párem a několika potomky různého věku. Své teritorium, přibližně o rozloze 15 až 50 ha, si aktivně obhajují především mocným voláním. Partneři většinou uzavírají svazek na celý život. Rodina drží úzce při sobě, členové se obvykle od sebe nevzdalují na více než 30 metrů.
Asi dvě třetiny potravy siamangů se skládají z listů, jedna třetina z ovoce. V menší míře jsou v jídelníčku obsaženy také květy a drobný hmyz, např. hmyzí larvy.
Rozmnožování
Březost u siamangů trvá přibližně 230 dní. Na svět přichází pouze 1 mládě, o které se v prvních 12 měsících života stará pouze samice. V druhém roce života však už rodičovské starosti přebírá samec. Mláďata se rodí jednou za 2 - 3 roky. Pohlavně dospívají v 6 letech. V této době začínají být rodiče k vlastním potomkům agresivní a vyhánějí je ze skupiny.
Ohrožení
Všechny druhy gibonů patří ke vzácným, ubývajícím druhům. Největší nebezpečí pro ně představuje trvalé odlesňování jejich původního prostředí.