Sealyham teriér je pes, kterého vyšlechtil kapitán Edwards. Dříve se nazýval Edwards'Terrier a to právě po svém chovateli, kterému vděčí za svůj vznik. Sealyham se jmenuje vesnice poblíž Haverfordwestu, u řeky Sealy, což je přítok řeky Cleddau, v Pembrokeshiru ve Walesu. Kousek odtud bydlel na svém rodinném sídle John Edwards. K vytvoření tohoto plemene použil kp. Edwards bíle zbarvené hrubosrsté basety a teriéry.
Historie
Šlechtěním sealyhamů se kapitán Edwards zabýval v letech 1850-1891. Jak toto plemeno kp. Edwards přesně vyšlechtil se neví, protože nezanechal o tom žádné správy. Víme jen to, co sdělil svým přátelům a známým. Podle toho zřejmě křížil hrubosrsté basety, dandie dinmont teriéry, foxteriéry a cheshire teriéry.
Kapitán Edwards byl náruživý lovec, proto také svoje plemeno šlechtil pro loveckou činnost. Chtěl co nejostřejšího, při zákroku nanejvýš bezohledného a krajně útočného norníka. Využít ho chtěl především na jezevce a na závěr štvanice s honiči. Vzhled psů ho nezajímal, jen výkon. Dá se říci, že byl dost krutý, když usmrcoval štěňata, která se mu nelíbila na první pohled, nebo mladé psy, kteří napoprvé nesplnili jeho požadavky. Život si zachránil jen pes, který před ním necouvl, a který v noře zvěř zběsile dávil. Psy, kteří před ním jen couvli, nechal zabít, nebo je usmrtil sám. Někteří lidé si ty psy, které měly usmrtit vzali domů na hubení krys. Když skoro všechny vyvraždil, vykupoval si je od svých poddaných zpět. Anglický klub Kennel Club sealyhama teriéra oficiálně uznal roku 1911. Zásluhu na tom měli dva psi, kteří zvítězili na londýnské výstavě o rok dřív.
Povaha
Sealyham teriér je od některých pokládán za ostrého a agresivního psa, ale to vůbec není pravda! Ani sebepřísnějším výběrem se kapitánovi Edwardsovi nepodařilo vyšlechtit zuřivého, útočného až zlého psa. To jakou bude mít povahu záleží na každém jedinci z vrhu a samozřejmě rodičích. Některý může být ostrý a druhý zase mazlíček. Sealyham je samostatně pracující dávič. Je ostrý, statečný, nebojácný, vyrovnaný pes; pozorný odvážný, ale přitom přátelský. Z vlastní zkušenosti o chovu tohoto plemene musím říci, že opravdu nejsou všichni ostří, kousaví, zlí atd. Máme dva, jeden je skvělý hlídač, ostřejší, napadá toho druhého, nebojácný, k cizím nedůvěřivý a nepřátelský, houževnatý, k nám ale přátelský. Druhý je úžasný mazlíček, oddaný, přátelský, bojácný, ale taky skvělý hlídač. Opravdu tedy záleží na tom, jaký je to pes.
Péče
Srst je tvrdá, dlouhá i krátká, drátovitá a potřebuje jednou za měsíc trimovat a ostříhat a pravidelně pročesávat. Jinak je to celkem nenáročný pes. Musí mít zkrácený ocas. Pohyb musí být plynulý a důrazný.