Předkové

Velké i malé kočky mají společné předky žijící před 50 milióny let. Po vytvoření čeledi kočkovitých vznikla skupina 29 druhů koček malých. Jednou z nich je i rys iberský. Dříve byl rys iberský považován za poddruh rysa ostrovida. Pomocí genetiky se prokázalo, že je samostatným druhem. Společným předkem rysa iberského a ostrovida je Lynx issiodorensis, známý z kosterních nálezů v Severní Americe.

Výskyt

Na konci 20. století žil rys iberský ve Španělsku, Portugalsku a jižní Francii, v současné době se vyskytuje pouze v jihozápadním Španělsku. Jeho teritoria se rozprostírají v národním parku Coto Doňana a ve střední části Sierry. Obývá křovinatá a zalesněná území, ale najít ho můžeme i v mokřadech.

Vzhled

Na zakulacené hlavě se zkrácenou obličejovou částí, má velké dopředu směřující oči, které zaručují velmi dobrý barevný zrak. Rys iberský má výborné noční vidění, které mu umožňuje zvláštní vrstva v oku, která odráží světlo hvězd a oblohy na sítnici. Jako každá kočka má i rys vynikající sluch. Charakteristické jsou dlouhé ušní střapce. Na tvářích má mohutné licousy, které mají nejspíše hmatovou funkci. Chrup není přizpůsoben ke žvýkání, ale k zabíjení a trhání masa. Skládá se z řezáků, špičáků, trháků a málo vyvinutých stoliček. Rys iberský má pružné svalnaté tělo dlouhé 0,8 – 1,1 m pokryté žlutohnědou skvrnitou srstí, která slouží jako maskování. Dříve existovaly tři typy zbarvení srsti, avšak světle skvrnitý vzor zcela vymizel. Je velice mrštný díky velmi pohyblivým kloubům. Zadní nohy má delší, což mu umožňuje velké skoky. Poměrně veliké tlapy s pěti prsty na předních a čtyřmi prsty na zadních končetinách ukrývají zatahovatelné drápy. Jako každý druh rysa má i rys iberský krátký ocas s černou špičkou. Váha dospělé samice je asi 8 kg, zato samec váží přibližně 13 kg.

Život

Dospělý rys iberský žije samotářským životem, jeho území má až 20 km2. Součástí každého teritoria je zdroj pitné vody. Samcovo území se překrývá s teritorii několika samic, a tak může pozorovat, zda není některá ze samic v říji. Přes den polehávají ve stinném úkrytu s výhledem na okolní krajinu, jakmile se zešeří, vydá se rys na lov. Rys iberský se dožívá 13 let.

Páření

Samice pohlavně dospívají v prvním roce, ale do říje přijdou, až mají své vlastní teritorium. K získání teritoria dochází většinou po úhynu starší samice, kdy mladší zabere její místo. Říje trvá jen několik dní a po celou tuto dobu zůstává samec se svou vybranou partnerkou. Přestože se může samice pářit jedenkrát ročně, mívá tři až čtyři vrhy za pět let. Nejčastější doba páření rysa iberského je leden, aby se mláďata narodila v březnu nebo dubnu, kdy je největší počet králíků. Při nízké populaci občas dochází k páření mezi příbuznými rysy, vzniklá mláďata jsou potom náchylnější k nemocem a genetickým vadám. Důležitou roli hrají seznamovací rituály, kdy se rys otírá pomocí licousů o krk a tvář partnera. Po několikadenním páření se opět vrátí ke svému samotářskému životu.

Mláďata

Samici se po zhruba dvouměsíční březosti obvykle narodí 2 – 3 mláďata, ale jedno z nich se většinou nedožije jednoho roku. Koťata jsou po narození slepá, zcela závislá na matce a jejím mléce. Mláďata si rys schovává do vykotlaného stromu, houští nebo hromady balvanů. Samice se od svých mláďat daleko nevzdaluje a pravidelně je přemisťuje. Poprvé ze svého úkrytu vylézají po dvaceti dnech. Svou sílu, odhad a schopnost lovit si koťata vylepšují hrami a skotačením v blízkosti doupěte. V jednom měsíci začínají mláďata přijímat potravu, co jim matka uloví, v pěti měsících jsou od mléka odstaveni úplně a v osmi měsících jsou schopni samostatného lovu. Jakmile matka přijde znovu do říje, mláďata ji opouští, ale ještě asi dvacet měsíců žijí v jejím teritoriu.

Lov

Rys iberský loví převážně králíky, kteří představují až 90% rysího jídelníčku. Protože králíků ubývá, musí rys lovit i jiná zvířata jako například kachny, mladé muflony, jeleny a daňky. Rys iberský je převážně noční lovec, ale v době nedostatku potravy loví i během dne. Využívá jakéhokoli maskování, aby ho jeho kořist, kterou dlouho pronásleduje, nespatřila. Ke kořisti se přibližuje přikrčený k zemi sérií krátkých skoku, samotný útok je pak velice rychlý. Uloví-li rys větší zvíře, zbytek těla, které nedojí, přikryje trávou a zeminou, aby jej skryl před ostatními predátory, jako například supi a vrány, a mohl si tak na něm pochutnat i později. Jedním z rysích nepřátel je vlk, který ho v době hladu pronásleduje a loví.

Ohrožení

Rys iberský neboli pardálový je nejohroženější kočkovitou šelmou na celém světě. V přírodě se vyskytuje méně než 100 jedinců rysa iberského a do dvaceti let mu hrozí úplné vymření. Pokud by se tak stalo, byl by rys iberský první vyhynulou kočkou od dob šavlozubého tygra. Dramatický pokles rysí populace začal v 50. letech 20. století epidemii myxomatózy, která byla zanesena mezi králíky za účelem snížení jejich počtu. V 80. letech přišla další pohroma – epidemie virového zápalu plic. Úbytek rysů byl také následkem rozšiřujícího se zemědělství, výstavby vodních nádrží a silnic, které zmenšovali a devastovali jejich přirozené prostředí. Přestože je dnes lov rysa iberského přísně zakázán, skutečně v bezpečí je pouze v rezervacích. Je loven pro svou krásnou kožešinu a ještě donedávna se rys považoval za lesního škůdce. Často se stávají obětí pastí, které jsou líčené na lišky a králíky, nebo končí pod koly aut.

Záchrana

Ochranáři se snaží co nejvíce zvýšit ochranu rysa iberského a informovanost veřejnosti. Pomocí dotací od vlády a Evropské unie prořezávají křoviny a odstraňují cizokrajné rostliny a tím zkvalitňují přirozené životní prostředí rysa. Jednou z dalších možností jak nejohroženější kočkovitou šelmu zachránit je vysazování divokých králíků na místa kde je jich nedostatek. Poslední nadějí je chov rysa iberského v zajetí, který zajistí zachování druhu v případě vyhynutí.

Zajímavosti

Možná díky svým velkým očím získal rys své jméno, protože slovo „lynx“ znamená v řečtině „lesk“. Rysí maso se kdysi považovalo za delikatesu, kterou směli jíst pouze významní lidé. Rys je dobrý plavec a dokonale zvládá i šplh po stromech. Dospělý rys potřebuje jednoho králíka denně či potravu o stejné energetické hodnotě. Pouze každé páté mládě se dožije dospělosti.