Rosomák (latinsky Gulo) je velká lasicovitá šelma. Říká se mu také hyena severu, neboť s obrovskou silou drtí kosti, se kterými si neporadí ani zuby vlků. Měří na délku od 85 centimetrů až do jednoho metru, v kohoutku dosahuje výšky až 50 centimetrů a váží asi 7-32 kg. Z fosilního záznamu z pleistocénu v Eurasii a Severní Americe je znám ještě druh Gulo schlosseri. Rosomáci jsou pravděpodobně vývojově nejbližší kunám rodu Martes a hyrare, ale oddělili se již v miocénu, což někdy vědce vede k řazení rosomáků spolu s jejich předky do zvláštní podčeledi Guloninae. Předky rosomáků budou zřejmě Iberictis, miocénní Proputorius a spodně pliocénní Plesiogulo (Perunium). Přes neohrabaný vzhled výborně šplhá, plave a typickými poskoky vytrvale běhá. Za den zdolá až 70 km, a to i v zimě, neboť jeho široké tlapy s kožní řasou mezi prsty se téměř neboří do sněhu. Nemá stálé obydlí, příležitostně se ukrývá v jeskyních, pod vývraty nebo v norách v půdě či ve sněhu. Jediným přirozeným nepřítelem rosomáka je vlk, oba druhy se při výskytu vzájemně vylučují. U rosomáků se projevuje i kanibalismus.

Rozšíření

Rosomáci jsou rozšíření především v severních částech zeměkoule, mnoho jich najdeme v severním Rusku, ale i v Grónsku nebo v nejsevernějších oblastech Ameriky. Dříve byl běžně spatřován v Evropě.

Potrava

Rosomák je všežravec, nepohrdne zdechlinou, ale nebojí se zaútočit i na mnohem větší zvířata. Celkově je i chováním velmi agresivní a při pocitu, že je napaden, bezhlavě útočí. Nadto má pověst zuřivé šelmy s neobyčejnou chutí k jídlu, jako jediný z lasicovitých šelem údajně přemůže i srnce, soba či jinou kořist větší, než je sám.