Roháč obecný (Lucanus cervus Linné, 1758) je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých a největší brouk Evropy. Žije v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech v lesích a hájích. S odstraňováním starých stromů a pařezů mizí i přirozené prostředí a zdroj obživy tohoto brouka. Snižuje se tak populace roháče obecného, ale i ostatních druhů brouků žijících ve stejném prostředí a roháč obecný se tak dostává na světový seznam ohrožených druhů. Dospělí jedinci se objevují od konce května do začátku srpna a jsou nejvíce aktivní ve večerních hodinách. Samičky roháče kladou svá vajíčka do rozkládajícího se dřeva. Larvy, které mají tvar podobný písmeni „C“, jsou slepé a živí se rozkládajícím se dřevem pařezů, starých stromů a keřů, hnijících kůlech plotů v kompostových hromadách a listovkách. Larvy mají měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo se šesti oranžově zabarvenými nohami a oranžovou hlavou, na které se vyjímají ostrá, hnědě zbarvená kusadla. Na svých nohách mají larvy kartáčky, které používají pro komunikaci (tzv. stridulaci) s ostatními larvami stejného druhu. Larva prochází několika fázemi vývoje a po 4 až 6 letech se zakukluje. Entomolog Charlie Morgan koncem 70. let objevil, že kukla roháče žije asi tři měsíce v půdě a v létě se vylíhne dospělý brouk, který se odlétá pářit s jedincem opačného pohlaví. Dospělí brouci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou stromů a rostlin. Létají za soumraku a jejich pomalý let je doprovázen charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Samci létají mnohem častěji než samice. Přirozenými nepřáteli roháčů jsou straky, jezevci, lišky, ježci, kočky a hlavně datlové. U roháče obecného se projevuje sexuální dimorfismus, který spočívá v tom, že samci mají větší kusadla a jsou i celkově větší než samice. Ačkoliv samčí kusadla vypadají hrozivěji, jsou příliš slabá na to, aby ublížila. Naopak menší kusadla samice mohou způsobit bolestivé kousnutí. Samčí kusadla se podobají paroží jelena a brouci je používají stejně jako jeleni k zápasu mezi sebou a tato podoba dala tomuto brouku vědecké i obecné jméno v mnoha jazycích. Pravděpodobně největší výskyt roháče je ve Středních Čechách v lokalitě Jabkenice (Jabkenická obora). Zde se brouk objevuje každý rok pravidelně a není výjimečné se s ním setkat i bez úporného hledání.

Ochrana

Lucanus cervus je zapsán ve druhém dodatku směrnic lokalit Evropské unie z roku 1992, která požaduje, aby členské státy stanovily zvláštní území ochrany přírody pro ohrožené druhy. Druh je též zapsán ve třetím dodatku „Dohody o ochraně evropských živočichů a přírodních nalezišť“ (Bernská dohoda z roku 1982).

Seznam poddruhů

Nejznámějšími poddruhy jsou: -Lucanus cervus cervus samci: 35–92 mm, samice: 35–45 mm Výskyt: Evropa -Lucanus cervus akbesianus samci: 50–100 mm, samice: 40–45 mm Výskyt: Sýrie, Turecko -Lucanus cervus judaicus samci: 50–100 mm, samice: 40–50 mm Výskyt: Sýrie, Turecko -Lucanus cervus turcicus samci: 35–75 mm, samice: 35–40 mm Výskyt: Bulharsko, Řecko, Turecko