Rak bahenní (Astacus leptodactylus) je sladkovodní korýš z řádu desetinožců. Byl do střední Evropy zavlečen v 19. století z oblasti Kaspického moře. Do Česka byl zavlečen v druhé polovině 19. století po epidemiích račího moru z Polska (Haliče – proto se mu ve starší literatuře říká haličský). Původně byl rozšířen ve východní Evropě. Z úmoří Černého a Kaspického moře se do západní Evropy dostal v 18. století po nových kanálech spojujících Volhu a Dunaj. Odtud se přesunul do Oněžského jezera, Ladožského jezera a Baltského úmoří. Od domácího raka říčního se liší viditelně širšími klepety. Dorůstá délky až 30 cm, běžně jsou však k vidění spíše 15-centimetrové exempláře. Rak bahenní dává přednost klidnějším vodám, jako jsou jezera a vodní kanály. Dokáže žít i v mírně znečištěných vodách. Je to všežravec, který loví v noci.

Stavba těla

Vnější Jeho tělo dorůstá délky přes 15 cm (maximálně 30 cm) a váhy 200 g. Je kryto krunýřem, který svléká, aby mohl růst. Skládá se z hlavohrudi a zadečku. Na hlavohrudi se nachází ústní otvor, dlouhá tykadla, sloužící jako hmatový orgán, krátká tykadla, na nichž jsou umístěny čichové buňky, složené oči a pět párů článkovaných končetin. Zbarvení silně trnité hlavohrudi je žlutohnědé až světle hnědé. Klepeta jsou úzká a dlouhá s drsným povrchem zbarvená do zeleno-hněda na spodní straně do světle žluta. Kloub je bílý. Nohy žlutohnědé až hnědé. Rostrum je velmi úzké a dlouhé, na hlavohrudi se nachází dva páry postorbitálních lišt. Teplota těla se pohybuje mezi 10 – 22° C. Samec je větší než samice, má větší klepeta, menší zadek. Samice má menší klepeta a větší zadeček. Ten je uzpůsoben tak, aby mohly samice pod ocasem nosit snůšku vajíček. Vnitřní Trávicí soustava je tvořena vakovitým žaludkem, tmavě zbarvenou slinivkojaterní žlázou (hepatopankreas) a jícnem. Žaludek se dělí na dvě části. Přední část je ektodermálního původu. Obsahuje sklerotizované struktury, sloužící k rozmělňování potravy. Celým tělem prochází střevo. Cévní soustava je otevřená. Pětiúhelníkové srdce se nachází v zadní části hlavohrudi. Ze srdce vybíhají tepny. Z přední části tři, které zásobují krví složené oči, mozek, játra, pohlavní orgány a tykadla. Ze zadní části hřbetní a břišní tepna zásobující nervovou soustavu a končetiny. Břišní žíla odvádí krev do žáber. Krev je bezbarvá. Neobsahuje červené krevní barvivo - hemoglobin. Dýchací soustava: Rak dýchá žábrami. Ty jsou umístěny v žaberní dutině. Dutina má sedm otvorů na každé straně těla u vkloubení jednotlivých hrudních končetin. Jednotlivé žábry jsou tvořeny centrálním ostním stvolem. Vylučovací soustava: Na stranách žaludku vpředu těla leží párovitá antrální (vylučovací) žláza. Ta je tvořená váčkem a vývodním kanálkem, zakončeným močovým měchýřem. Nervová soustava: Centrální nervová soustava leží na ventrální (přední) straně tělní dutiny. V prostoru hlavohrudi leží ve zvláštním kanálku, tvořeném výběžky kutikuly do nitra těla. Soustava je tvořena nadhltanovým a podhltanovým gangliem (nervová zauzlina), pěti volnými gangliemi hrudními a šesti zadečkovými. Smyslové orgány: Složené oči leží na pohyblivých stopkách. Každé oko obsahuje 630 až 3050 ommatidií (podle velikosti jedince). Pohlavní orgány: Pohlaví raků je oddělené. Pro bezpečné určení pohlaví je potřeba se podívat zespod. U samců se za pátým párem nohou nachází gonopody (vnější pohlavní orgány), tvořené párovou a nepárovou částí varlete, chámovody a chámometem. U samic se za třetím párem nohou nachází gonopory (dva otvory – pohlavní orgány), tvořené párovitými vaječníky a vejcovody.

Potrava

Raci jsou všežravci. Žerou téměř vše od ryb přes plže po rostliny. Po vykulení se živí planktonem, ale jsou také kanibalističtí. Mladý rak (přibližně do šesti měsíců) dává přednost živočišné stravě bohaté na bílkoviny. V dospělosti tvoří až 80% račího jídelníčku rostlinná strava s obsahem vápníku – vodní mor, růžkatec, rdest, stolístek. Dále loví malé vodní bezobratlé, případně nemocné nebo mrtvé obratlovce a ryby (zejména pomalejší a spící u dna). Rostliny stříhá a žere. Někdy rostlinu jen ustřihne, či vyhrabe a nechá ležet nedotčenou. Rak se dá chovat i v akváriích. Zde ho můžete krmit rybím masem, filé, nítěnkami, dafniemi, hmyzem (vše mražené i nemražené), okurkami, salátem, mrkví, hráškem, dýněmi, bramborami, spařenými kopřivami, či špenátovým listem, apod… Samozřejmě v soužití s akvarijními rybami se je budou snažit sežrat. Dále spásá i akvarijní rostliny. Dají se sehnat i různá tabletová krmiva.

Rozmnožování

Račí páry se začínají pářit na podzim. Obvykle v říjnu a v listopadu, když teplota klesne na 5-12° C. Samičky se otáčejí na bok či záda, přičemž je samci pevně drží. Samci nalepují samičkám do blízkosti gonopor spermatofory (asi 1 mm velké bílé, trubičkovité). Samice poté v rozmezí od 2 do 45 dní vyklade vajíčka na zadečkové končetiny (pleopody). Zde upevněná vajíčka jsou opatrována do května až července (záleží na teplotě). Asi dva týdny po vylíhnutí, do prvního svlékání se přidržují pod ohnutým zadečkem samice. Plodnost raka se pohybuje od 200 až přes 400 kusů vajíček. Může se křížit s rakem říčním. Ráčata jsou schopna reprodukce od tří let. Rak se dožívá dvaceti let.

Výskyt

Tento druh raka dává přednost chladným, sladkým, stojatým nebo pomalu tekoucím vodám. Proto se s ním například potápěči, ačkoliv není příliš hojný, setkávají například v zatopených lomech. Jak název napovídá, nepohrdne ani kalným dnem, kde se může velmi rychle zahrabat do bahna. Díky tomu se s ním můžeme setkat při podzimních výlovech rybníků. Na rozdíl od raka říčního nemá vysoké nároky na kyslík rozpuštěný ve vodě a je odolnější proti organickému znečištění. V druhé polovině 19. století byl u nás vysazován v okolí Příbrami, Mladé Boleslavi, Chlumce nad Cidlinou a Blatné. Dnes je rozšířen hlavně v jižních Čechách.

Chov

Rak je zákonem č. 114/92 Sb. a jeho prováděcí vyhláškou č. 395/92 Sb. zařazen do kategorie ohrožených druhů živočichů. Stačí povolení místně příslušného orgánu ochrany přírody, tj. většinou referátu životního prostředí. V povolení musí být obsaženy i podmínky manipulace apod. Záchranné chovy se řídí dalšími podmínkami podle vyhlášky 395/1992 Sb.“

Nepřátelé raka

Raci jsou nejčastěji napadáni na žábrách, spodní straně zadečku a v ohbí nožek potočnicí. Jako další parazité hostí motolici (Distomum cirrigerum), mikrosporodii (Thelohania contenjeani) nebo vrtejše (Echinorhynchus polymorphus). Největšími predátory jsou pro raka bahenního, stejně jako pro další raky, vydra říční (Lutra lutra) a norek americký (Mustela vison).

Srovnání s rakem říčním

Rak říční Tekoucí i stojaté vody, hospodářsky nevyužívané rybníky Samice max 12 cm, samec max 16cm Mohutné, svalnaté tělo Krunýř slabě trnitý Klepeta širší a velká, povrch drsný Rostrum dlouhé, výrazně špičaté 2 páry postorbitálních lišt Barva: krunýř – středně až tmavě hnědý (výjimečně černý, zelený, či namodralý) klepeta – červená až červenooranžová Kriticky ohrožený druh Klade až 200 vajíček Teplota 10 – 22° C Tvrdost 7 - 8,7° dGH. Rak bahenní Stojaté nebo velmi pomalu tekoucí vody (i silně zabahněné) Přes 15 cm (max 30 cm) Dlouhé, úzké, masivní tělo Hlavohruď silně trnitá Klepeta štíhlá, bez zubů, povrch drsný Rostrum dlouhé, úzké, špičaté 2 páry postorbitálních lišt Barva: krunýř – nazelenalý, žlutohnědý až světlehnědý, zespodu světle žlutý klepeta – spodní strana světle žlutá Ohrožený druh Klade přes 300 vajíček Teplota 10 – 22° C Tvrdost 7 – 8,7° dGH.