Prase domácí (Sus scrofa f. domestica) je domestikovaný savec, vyšlechtěný z prasete divokého (Sus scrofa). Domestikace proběhla přibližně před 9 tisíci lety. Jedná se o nejvýznamnější druh dobytka ve střední Evropě, např. v České republice se jich k 31. prosinci 2005 chovalo celkem 2 876 834. Je všežravé. Prasata domácí, která uniknou do přírody, zdivočí a mohou působit značné škody (jako například na Novém Zélandu). Jako pracovní zvíře se využívá pro hledání lanýžů. Potrava zejména brambory, obilný šrot, kořeny, hmyz, červi, vejce Prase rychle přibývá na váze a je velmi plodné, v průměru mívá 8 až 14 mláďat. Většinou nezemře přirozenou smrtí, protože je poraženo pokud dosáhne určité porážkové hmotnosti. Pokud zvíře dosáhne tělesné dospělosti, již dále neroste. S takovými zvířaty se ale v chovech rozvinutých zemí nesetkáme, protože ta jdou na porážku mnohem dříve (vyjma vynikajících plemeníků). Březost dvakrát do roka 6-12 selat při každém vrhu. Na rozdíl od jiných zvířecích samic své mláďata po narození prasnice neolí že.Selata se rodí předníma nebo zadníma nohama napřed. Jakmile přijdou na svět, hned se postaví a hledají bradavky, aby mohla pít mateřské mléko. Přitom se jim přetrhne pupeční šňůra. Prasata jsou chována v zemědělských zařízeních zvaných vepřín. Menší zařízení na statku se nazývá chlívek. V případě vepřína se prasata nejčastěji chovají v kotcích po více kusech nejčastěji stejné kategorie. Někdy může být u vepřínu i výběh. V některých zemích se chovají prasata pod otevřeným nebem - tedy extenzivně. V tomto případě mají malou boudičku, ve které spí, a ohrazený výběh, ve kterém se mohou pohybovat, nebo v kališti rochňat. K péči o tělo patří bahenní koupel(vyválení v bahně). Kromě toho tato koupel v létě prasata krásně ochladí, protože nemají potní žlázy a nemohou se potit jako my. Potom si otřou bahno o nějaký pařez nebo kámen. Tak se zbavují dotěrného hmyzu jako jsou klíšťata, blechy a komáři. Prasata jsou totiž velice čistotná zvířata. Vykastrovaní samci prasete se nazývají vepři, nevykastrovaní se nazývají kanci. Kanci obvykle nejsou vhodní pro potravinářskou výrobu, neboť maso jistého procenta z nich páchne (zápach je závislý na genetické predispozici a nedaří se jej eliminovat selekcí). Samice se nazývá prasnice (někdy bývá význam zúžen na samice před porodem), samice, která již rodila se nazývá svině (někdy se užívá i v širším významu) nebo bachyně. Samice v říji se bouká (nebo se řouká). Gravidní samice se označuje pojmem březí. Samice, která porodila, se oprasila. Vykastrovaná samice prasete se nazývá nunva. Mládě se nazývá sele nebo podsvinče. Prase vydává zvuky: tzv. chrochtání nebo kvičení. Je porostlé štětinami. Chodí po dvou paznehtech.

Přístup kultur

Muslimové a Židé mají dle náboženských pravidel zakázánu konzumaci vepřového masa. Tyto zákazy možná mohou pramenit z toho, že jeho maso může obsahovat svalovce. Jiným důvodem mohou být vyšší teploty v historicky obývaných oblastech a tedy i horší možnosti uchovávání tučného vepřového. Např. v Japonsku ho vodí na vodítku jako v Evropě psa: Prase totiž patří do asijského kalendáře a zvěrokruhu, proto se mu dostává větší úcty než v křesťanských kulturách. Asiaté jsou navíc často vegetariáni (s výjimkou ryb), takže prase u nich zdaleka nemá takový hospodářský význam.

Nadávky

Oslovení „prase“ se v lidské společnosti už dlouho používá jako nadávka. Bývá tak označován člověk, který je nečistotný, zanedbaný nebo se nevhodně chová (pramení z podoby chovu způsobené člověkem, prasata jsou jinak velice čistotná zvířata). Označení „svině“ se v lidské společnosti používá jako ještě silnější nadávka. Bývá tak označován člověk, který je zákeřný nebo záměrně škodí jiným lidem (pramení z doby kdy bachyně/svině má zrovna podsvinčata/selata a stará se o ně, hlavně u divokých prasat, může být v ohrožení bachyně/svině nevypočitatelná a zákeřná → ohrožuje vše, co by mohlo ohrozit ji a hlavně mladé).

Rychlost

Zajímavostí může být, že se domácí prase dokáže pohybovat rychlostí 17,5 km/h.