Pralesnička dvoubarvá se vyskytuje v Jižní Americe, v oblasti západní Kolumbie Obývá tmavé vlhké lesy, zvláště pak skalnaté lokality v těsné blízkosti potoků. Pralesnička dvoubarvá je druhou nejjedovatější šípovou žabkou. Jak napovídá její druhové jméno, zbarvení je opravdu pestré - žluté či oranžové tělo je doplněno černě či tmavě modře zbarvenými končetinami. Některé populace pralesničky dvoubarvé se mohou zaměnit s podobně zbarvenými jedinci pralesničky strašné, která je její blízkou příbuznou. K záměně dochází občas i mezi chovateli. Pralesnička dvoubarvá je jednou z největších šípových žab. Samci dosahují délky až 5 cm, o něco větší samice až 5,5 cm. Většinu času tráví na zemi, na stromech ji najdeme hlavně v období odchovu potomstva. Ve volné přírodě žijí spíše samotářsky, nicméně ani vytváření větších skupin jim není cizí. Loví mravence, brouky, mouchy, pavouky, termity, červy a housenky.

Jed

Kůže pralesničky strašlivé je nasycena alkaloidním jedem, jenž je jedním z jedů bežných u šípových žab (batrachotoxiny). Ty zabraňují nervům v přenášení impulsů a zanechávají svaly v neaktivním stavu smrštění, což může vést k selhání srdce nebo fibrilaci. Alkaloidní batrachotoxiny molhou žáby uchovávat i celé roky poté, co žába přijde o zdroj jedu v potravě, poněvadž jed se neodbourává rychle, a to ani poté, co je přemístěn na jiný povrch. Jed žába neumí produkovat sama a ani jej nepoužívá k zabíjení kořisti jako to dělají například hadi. Pro pralesničku je jed pouze obranným mechanismem. Jediní tvorové, kteří jedu pralesniček zcela odolají, jsou samy jedovaté žáby. Batrachotoxin napadá sodíkové kanály buněk, ale tyto žáby mají kanály speciální, kterým jed uškodit nemůže. Pralesnička dvoubarvá má jed o něco slabší než pralesnička strašná, nicméně i pouhých 150 mikrogramů jejího jedu stačí k usmrcení dospělého člověka.

Rozmnožování

Skupiny pralesniček dvoubarvých se kvůli páření shromažďují jednou až dvakrát ročně. Zatímco v jiných obdobích jsou samci velmi mírumilovní, když zápolí s ostatními o prostor k páření, dokáží být ohromně bojovní. Samičky zůstávají naproti tomu v klidu. Pralesničky dvoubarvé jsou během rozmnožování pozoruhodné svým častým hmatovým kontaktem, kdy každý z partnerů hladí při páření toho druhého na hlavě, bocích a kloakální oblasti. Tyto pralesničky jsou též starostlivými rodiči. Vajíčka kladou na zem skryté pod listoví. Jakmile se pulci vyklubou, zanoří se do slizu na zádech rodičů, kteří pak mladé odnáší do vody, která se hromadí v broméliích. Pulci se tam pak živí řasami a larvami komárů, přičemž je matky dokrmují neoplodněnými vajíčky. Mohou se však krmit i jinou potravou a matku na dokrmování nevyžadují.