Plameňákovití (Phoenicopteridae) je čeleď vodních ptáků s dlouhým krkem i nohama z monotypického řádu plameňáků. Čeleď plameňákovitých tvoří 2 až 3 rody, všechny mají stejné české jméno plameňák.

Výskyt

Jsou to původně obyvatelé pobřežních moří s mělkými zálivy a slaných jezer, mnozí se přizpůsobili i na sladkovodní potravu na rozsáhlých vnitrozemských jezerech. Žijí v tropech, subtropech i mírném pásmu v závislosti na dostatku potravy a klidu ke hnízdění. Vyskytují se dokonce v Andách v nadmořské výšce 3500 až 4500 m u termálních jezer, kde je voda teplá přes 60 °C a noční teploty vzduchu klesají pod bod mrazu. Nežijí ve východní Asii a v Austrálii. Plameňáci nemají v přírodě mnoho nepřátel, vyskytují převážně se ve velkých množstvích. Pouze počty plameňáka andského žijícího a množícího se v málo rozlehlé oblasti slaných horských jezer v Andách na území Argentiny, Bolívie, Chile a Peru postupně klesají a proto je podle IUCN zařazen mezi zranitelné druhy.

Popis

Dosahují výšky 1 až 1,4 m a váhy 1,5 až 4,1 kg a přes svůj mohutný vzhled jsou poměrně lehcí, mají silně pneumatizovanou kostru. Rozpětí křídel u největších kusů může dosáhnout 1,6 metrů. Dlouhý, ohebný krk se 17 obratli je zakončen malou hlavu s téměř do pravého úhlu ohnutým zobákem uzpůsobeným k cezení vody. Při nasávání otevře zobák a vznikne mezi čelistmi rovnoměrná štěrbina, která reguluje maximální velikost nasávaných pevných elementů. Uvnitř po obou stranách zobáku jsou husté lamely, přes které jazykem vytlačuje ze zobáku vodu ven a na nich se zachytávají drobné vodní organismy, těmi se plameňáci živí. Velkou roli přitom hrají topořivá tělíska v zobáku, která se po sklopení hlavy naplní krví a několikanásobně zvětší. Tím měkké tkáně zobáku včetně jazyka ztuhnou a to usnadní přijímat potravu tak netradičním způsobem. Poměrně velký zobák je obvykle červený s černou špičkou, u kořene je potažen měkkou a citlivou kůži. Dlouhé nohy má až k tělu holé, tří přední prsty jsou propojeny plovací blánou usnadňující plavání, růžová až červená kůže na nich je s ohledem na brodění ve slané i velmi teplé vodě velmi silná. Mají dobrý zrak ale téměř žádný čich. Samci jsou o poznání mohutnější. Jsou to společenští ptáci, obvykle žijí ve velikých hejnech. Rodu Phoenicoparrus čtvrtý, zadní prst chybí. Po vodě plavou málo, chodí většinou po mělčinách kde si nesmáčí peří. Ke vzletu se musí rozběhnout, ať již z vody nebo suché země, k nabrání rychlosti. Létají s nataženým dlouhým krkem kupředu a nohama nataženými dozadu za téměř neustálého rychlého mávání křídly, většinou v sevřených hejnech ve tvaru "V". Při odpočinku stojí na jedné noze s hlavou ukrytou pod křídlem. Komunikují mezi sebou kejháním podobným husímu. Červené zbarvení plameňáků je podmíněno dostatkem určitých řas obsahující karoteny. Peří mají měkké, na hlavě a krku krátké a řídké. Peří pravidelně obměňují, před hnízděním jen částečně vypelichají (pořizují se svatební šat) a po odstavení mláďat přepeřují úplně, vypadnou jim najednou všechny letky a ptáci nejsou po nějakou dobu schopni vzlétnout.

Strava

Potravu si získávají z nasávané a přes lamely zobáku filtrované vody, kdy jim v zobáku zůstávají drobní bezobratlí živočichové, korýši, měkkýši, hmyz a také řasy a rozsivky. Nohama víří bahno na dně, aby voda obsahovala více těchto organismů. Při větších hloubkách i plavou a hlavy mají ponořené u dna. Větší a menší druhy v závislosti na délce krku sbírají potravu z různých hloubek, proto si nekonkurují.

Rozmnožování

Monogamní plameňáci hnízdí, až na výjimky ve velikých i více druhových koloniích čítajících statisíce párů, vytvářejí jedny z největších hnízdišť. Nejčastěji si vybírají ostrovy v mělkých lagunách nebo jezerech, kde jsou lépe chráněni před dravci. Po příletu do místa hnízdění započnou všichni najednou tok, skládající se z ritualizovaných postojů a hlasových projevů. Hnízda stavějí z bláta přinášeného v zobáku, jsou to kopce vysoké přes 30 cm o průměru okolo 40 cm, mající za úkol ochránit vejce před zaplavením. Je až neuvěřitelná hustota hnízd, dosahuje 4 až 5 kusů na 1 m². Samice snese obvykle jen jedno vejce o váze 115 až 140 gramů (80 až 90 mm) na kterém se v sezení se samcem střídají, inkubace trvá 27 až 31 dnů. Narozené mládě pokryté šedým prachovým chmýřím má zobák rovný a nohy krátké. Mláďata zůstávají v hnízdě 5 až 12 dnů, po tu dobu a ještě i později ho oba rodiče krmí výživnou tekutinou vytvářenou v zažívacím traktu obsahující bílkoviny, tuky a karoten. Je zajímavé, že o potravu žadonící mládě dokáže i u cizího ptáka, který třeba v této sezoně neměl mladé, vyvolat vytvoření této tekutiny a ten mládě nakrmí. Po opuštění hnízda odcházejí do "školek" a společně již plavou a učí se lovit. Teprve asi za měsíc jsou zcela pokrytí řádným peřím. Pohlavně dospívají ve věku 3 až 5 let, dožívají se průměrně 30 až 40 roků.

Taxonomie

Plameňáci jsou starobylou skupinou recentních ptáků, fosilní pozůstatky se nacházejí již z oligocénu před 34 až 23 milióny let. Za přímého předchůdce dnešní čeledě plameňákovitých je považován vyhynulý rod Elornis z pozdního eocénu. Za nejbližší příbuzné plameňákům byly považovány řády ptáků brodivých a vrubozobých, podle nejnovějších výzkumů je plameňákům nejbližší řád potápky. Skupina plameňáků a potápek byla pojmenována Mirandornithes, jejím původním předchůdcem je snad vyhynulý rod Juncitarsus. Někdy je rod Phoeniconaias považován jen za druh rodu Phoenicopterus, jindy jsou plameňák chilský a plameňák karibský řazeni jako poddruhy plameňáka růžového.

Poznámka

To, co na obrázku vypadá jako plameňákovo koleno, je ve slutečnosti kotník, koleno je až výše pod peřím.