Phorusrhacidae

Latinský název:: Phorusrhacidae
Výška v kohoutku:: 0,6-3,5 m
Rychlost:: 50 kmh
Stav ohrožení:: Vyhynulý

Informace
Taxonomie

Phorusrhacidae (česky také „forusracidi“) byli středně velcí až obří nelétaví ptáci, vysocí od 0,6 až do 3,5 metru a vážící až několik stovek kilogramů. Ve své době (prakticky celé kenozoikum) patřili mezi velmi úspěšné masožravce Jižní Ameriky. Byli popsáni roku 1889 argentinským paleontologem Florentinem Ameghinem. Slovo phorusrhacos patrně znamená „lupič cárů (masa)“, odtud název celé skupiny. Jeden rod – Titanis, žil také na jihu Severní Ameriky a je asi jediným velkým predátorem, který přešel po spojení Panamské šíje před 3 miliony let na sever. U nás se tito velcí draví opeřenci „proslavili“ zejména v Zemanově filmu Cesta do pravěku, kde děsivý Phorusrhacos chvíli pronásleduje hlavní hrdiny.

Popis

Tito ptáci měli vesměs dlouhé a silné nohy, které byly přizpůsobeny k rychlému běhu, odhaduje se rychlost až kolem 50 km/h. Phorusrhacos i jemu příbuzné rody měly maličká, letu neschopná křídla, která ptáci při běhu používali k udržování rovnováhy a snad i k nahánění kořisti. Některé příbuzné rody (např. Titanis) však měly zachované přední končetiny s drápy, podobné zakrnělým končetinám tyranosauridů. Zobák byl tak masivní a silný, že mohl drtit kosti. Simulace ukázaly, že i menší druhy vyvinuly při klovnutí sílu kolem 135 newtonů. Zobák dosahoval u největších rodů délky až kolem 75 cm. Pravděpodobně se živili menšími býložravými savci Jižní Ameriky, malými příbuznými notostylopse a toxodonta. Nejčastější potravou těchto „hrůzoptáků“ byli zřejmě menší kopytníci a jiní savci střední velikosti. Forusracidé jsou vzdáleně spřízněni se seriemami, které žijí i dnes v jihoamerických pampách. Poslední zástupci phorusracidů vyhynuli asi před 2–1,5 miliony let, možná však i podstatně později.

Taxonomie