Oldenburský kůň je staré těžké plemeno vyšlechtěné z německých teplokrevníků.

Historie

Oldenburský kůň byl vyšlechtěn v 17. století a to jako kočárový kůň. Zpočátku byl využíván zejména v zemědělství, či jako kůň tažný. Plemenná kniha mu byla založena roku 1861 a od roku 1892 má zavedeny zkoušky. Ve 20. století byl dále zušlechťován chovy z Anglie, takže se postupem času změnil v elegantního jezdeckého i lehkého tažného koně.

Původ jména

Kůň pochází z provincií Oldenburg a Východní Frísko. Za svou přeměnu v elegantního kočárového koně vděčí toto plemeno především hraběti Antonu Güntherovi z Oldenburgu.

Popis plemene

Je vysoký v kohoutku 165 - 180 cm. S obvodem trupu kolem 2 metrů se řadí mezi nejmohutnější jedince svého druhu. Hlava má poněkud vyklenutý profil, zato je však celkem dobře zavěšená na krku. Krk je dlouhý, silný a mohutný. Jeho trup je hluboký a zanechává si délku i linii koně kočárového. Záď je velmi široká, silná a má dostatečnou délku, což přispívá k pověsti dobrého skokana. Nohy koně jsou velmi silné a robustní. Významný prvek tvoří rovněž tvar kloubů, které jsou rovněž velmi velké a silné. Největší zájem však vzbuzuje tvar kopyt, jenž odpovídá celkové robustní postavě. Jeho zbarvení se pohybuje od tradičních hnědáků po vraníky. Mezi evropskými teplokrevníky však vyniká velmi dobrými kopyty, což u ostatních zástupců této skupiny není příliš běžné.

Povaha a využití

Oldenburský kůň se řadí mezi velmi učenlivé a klidné typy s vynikajícím charakterem, přátelským a upřímným výrazem. V poslední době se řadí do skupiny předních jezdeckých koňů, a to i vhodných pro skokové soutěže či drezůru. Dnes je rozšířen především po Evropě, ale nalezneme jej i v Severní Americe.

Nejslavnější jedinci

Olympijský Bonfire, vítěz světového šampionátu volné drezůry nebo klisna Weihaiwei, mistryně světa v parkurovém skákání.