Nova Scotia duck tolling retrívr, zkráceně "toller" (někdy se mu říká také kanadský retrívr) , je plemeno psa vyšlechtěné v Kanadě, konkrétně na Novoskotském poloostrově. Počítá se spolu s dalšími pěti plemeny k loveckým psům - přinašečům (retrívrům). Je nejmenší, nejmladším a také nejživější z těchto plemen. V České republice není oproti ostatním retrívrům příliš rozšířen.

Historie

Toto červenooranžově zbarvené plemeno má sice dlouhý, ale velmi výstižný název. Pochází z Nového Skotska (Nova Scotia) a používalo se při lovu (lákání – Tolling) kachen (Duck). Pes vesele pobíhající na břehu řeky nebo jezera přitahoval pozornost zvědavých kachen a leckdy se za ním táhlo celé hejno. Lovec, který z úkrytu psa sledoval, tak dostal příležitost k výstřelu. Usmrcenou zvěř pak pes přinášel (retriever = přinášeč). Zmínky o tomto může najít už v dokumentech ze 17. století. Plemeno vzniklo křížením St. Johnova vodního psa (dnes již neexistující předchůdce retrívrů) s hnědými kokršpaněly a irskými setry. Zde původ barvy. Také se spekuluje o křížení se zlatými retrívry, Chesapeaky a šeltiemi. Odtud menší vzrůst a více vyvinutý hlídací pud. V České republice se plemeno chová od roku 1996.

Vzhled

-Celkový vzhled: Středně velký, silný, kompaktní, harmonický a dosti svalnatý pes, s velkou hbitostí, bdělostí a rozhodností. Mnoho zástupců tohoto plemene dělá trochu smutný dojem, dokud se nedají do práce. Pak se jejich vzhled okamžitě mění, je na nich vidět intenzivní soustředění a vzrušení. Při práci vykazují tito psi rychlou až spěšnou akci. -Velikost a váha: Pes 48 – 51 cm, fena 45 – 48 cm. Přípustné plus minus 3 cm. Váha by měla být v poměru k velikosti a síle kostí. Orientačně: dospělý pes 20 – 23 kg, dospělá fena 17 – 20 kg. -Srst: Byl vyšlechtěn, aby aportoval z ledové vody, proto musí mít dvojitou srst, která odpuzuje vodu. Srst je středně dlouhá (delší na hrdle, za ušima a na zadní straně stehen a lýtek a na předních končetinách) a měkká s ještě měkčí hustou podsadou. Srst smí být lehce zvlněná na hřbetě, jinak je ovšem hladká. -Barva: Barva vykazuje různé odstíny červené nebo oranžové, přičemž delší srst a spodní strana ocasu je barevně světlejší. Obvyklé, ne však povinné, jsou tyto bílé znaky: na špičce ocasu, tlapách (nesmí ovšem dosahovat výše než doprostřed přední nohy), hrudi a čele. Pigmentace nosu, pysků a okrajů očí má mít masovou barvu, stejný tón srst nebo černou barvu. -Hlava: Je dobře tvarovaná a trochu klínovitá. -Morda: Široká morda je jen lehce zakulacená, týlní kost nevystupuje a nemá zřetelně tvořené tváře. Mírný stop. Morda se zužuje v jasné linii od stopu nosu, přičemž spodní čelist je silná, ovšem nijak zřetelně nevystupuje. Srst na mordě je krátká a jemná. Nos se zužuje od nosní kosti ke špičce, s dobře otevřenými nosními dírkami. Skus musí být nůžkový a chrup je žádoucí úplný. Čelisti jsou dosti silné na to, aby mohly nést většího ptáka, nepostradatelná je měkkost tlamy (pes nesenou kořist nedrtí). -Oči: Posazené dosti daleko od sebe, mandlového tvaru a střední velikosti. Oči mají jantarovou nebo hnědou barvu. Výraz je milý, inteligentní. Orámování očí by mělo odpovídat barvě pysků. -Uši: Trojúhelníkové, středně veliké, nasazené vysoko daleko vzadu na lebce, jsou u nasazení velmi lehce zvednuté. Jsou porostlé delšími chlupy na zadní straně záhybu a krátkými chlupy na zakulacených špičkách. (výstavním jedincům bývá delší srst na uších mírně upravována zastřihnutím) -Krk: Takzvaný suchý. Opatřený silnými svaly a dobře nasazený, středně dlouhý, bez sebemenšího náznaku volné kůže na hrdle. -Přední končetiny: Ramena by měla být svalnatá, lopatka šikmo vzadu a dobře posazená, s ní je spojeno výrazné zátýlí, které přechází v krátký hřbet. Lokty přiléhají těsně k tělu, nevytáčejí se ven ani dovnitř, pohybují se volně a stejnoměrně. Přední končetiny vypadají jako dva paralelně stojící pilíře, jsou rovné, se silnými kostmi. Tlapy opatřené silnými plovacími blánami jsou středně velké, zavřené a kulaté, s dosti kloubovitými prsty a tlustými polštářky.Vlčí drápky se odstraňují. -Stavba: Hluboký a dobře vyvinutý hrudní koš, prsní kost dosahuje až k loktům, hřbet je krátký a rovný. Horní linie přímá, partie kyčlí silné a svalnaté. Žebra jsou dobře klenutá, nejsou sudovitá ani plochá. Mírně povytažené partie břicha. -Zadní končetiny: Svalnaté, široké, rovné a paralelní. Zakřivení přední a zadní nohy je vyrovnané. Stehna jsou velmi svalnatá. Vlčí drápky nejsou přípustné. -Ocas: Ocas sleduje v prodloužení velmi lehce se svažující záď. Je široký u nasazení, hojně porostlý dlouhými chlupy, dosahuje až k hlezennímu kloubu. Ocas musí být nesen pod linií zad kromě případů, kdy je pozornost nova scotia duck tolling retrívra vzrušena. Pak je přípustné, aby byl ocas nesen vysoko a je zatočený, nesmí se ovšem nikdy dotýkat zad. -Pohyb: V pohybu budí nova scotia duck tolling retrívr dojem síly, švihu a bezstarostnosti. Pohybuje se rychle kupředu. Tlapy by se neměly vytáčet dovnitř ani ven. Běhy se pohybují v přímé linii. Když se krok zrychlí, měl by nova scotia duck tolling retrívr běžet s tlapami téměř v jedné linii, přičemž linie hřbetu zůstává rovná. -Vady: Příliš krátký ocas, podlomený nebo zatočený nad hřbetem a dotýkající se hřbetu. Nedostatečná pevnost u dospělého nova scotia duck tolling retrívra. Sbíhavá nebo rozbíhavá linie hlavy. Náhlý stop. Velké kulaté oči. Nos, okraje očí a oči v jiné než předepsané barvě. Roztažené nebo tenké tlapy, prošlápnutý střed přední končetiny. Otevřená srst. Zakřivený nebo klesavý hřbet, ochablé kyčelní partie. -Vyřazující vady : Nedostatečné plovací blány mezi prsty. Předkus, podkus, křížový skus. U dospělých psů jakákoliv známka plachosti. Různobarevný nos. Jakákoliv jiná barva než odstíny červené nebo oranžové. Poznámka: Psi musí mít dvě zřetelná normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá do šourku.

Povaha

Nova Scotia Duck Tolling Retriever je velmi příjemný pes s jiskrným temperamentem a vřelým vztahem k lidem obecně a ke svému majiteli zvlášť. Pes je přátelský, hravý, čilý a s nekomplikovanou povahou. Je velice inteligentní a dobře poslouchá. Dobře socializovaný NSDTR nevykazuje známky agresivity, ale je schopný štěkáním odradit nečekané návštěvníky. Jedná se o psa společenského, který není vhodný k celoživotnímu uzavření do kotce nebo přivázání na řetěz. Rád tráví čas se svou rodinou, nejlépe pak aktivně. Jako silný a schopný plavec je talentovaným a schopným aportérem ve vodě i na pevné zemi. Aportování je u většiny jedinců až fanatické. Majitelé často tvrdí, že jejich psi „mají místo mozku tenisový míček“. Díky snadné motivaci pomocí předmětu se psi velmi lehce cvičí.

Péče

Plemeno je nenáročné z pohledu výživy i péče o srst. Středně dlouhá srst nepotřebuje úpravu a jako údržba plně postačí pravidelné česání a kartáčování. Příliš časté koupání v teplé vodě s mýdlem nebo šamponem psovi nesvědčí, koupele v přírodní čisté vodě naopak mají kladný dopad na kvalitu srsti i celkové zdraví psa a ještě se většině příslušníků plemene moc líbí. Nezáleží na momentálním počasí. Nova Scotia Duck Tolling Retriever potřebuje pravidelný pohyb. Posedávání na zápraží nebo u televize mu nesvědčí. Je to velmi přizpůsobivý pes. Doma nic neničí a v klidu vyčkává až si na něj majitel udělá čas. V momentě, kdy se tak ale stane, stává se z něj aktivní společník schopný mnoha psích sportů.

Využití

Stejně jako ostatní retrievři byl původně psem loveckým a v celé řadě zemí včetně České republiky se stále v myslivosti využívá. Pro svoji ovladatelnost, přátelskou povahu a výborný vztah k lidem všech věkových kategorií ale se stále více uplatňuje jako pes společenský. Výchova Nova Scotia Duck Tolling Retrievera je velice snadná a tak plemeno nabízí mnohá využití, jakými je agility, flyball, dogfrisbee, dogtrekking, dogcoursing, sportovní i služební výcvik či canisterapie.