Netopýr ušatý (Plecotus auritus) je savec přizpůsobený letu.
Popis
Obývá severní oblast Euroasie, od Anglie a Francie až po Koreu a Japonsko. Jeho charakteristickým znakem jsou výrazné ušní boltce. Je velice podobný netopýru dlouhouchému (Plecotus austriacus), s kterým byl jednu dobu považován za jeden druh a s kterým je i dodnes často zaměňován.
Svrchní část těla je hnědá, na bílých bocích mívá obvykle žlutavé a černé skvrny, tragus je světlý, palec křídla je větší než 6 mm. Dosahují hmotnosti 5-11 g, délky těla 41-52 mm, ocasu 37-55 mm a předloktí 36-42 mm. Největší charakteristikou jsou však jeho velké ušní boltce, které dosahují 31-41 mm a které rod Plecotus spolehlivě odlišují od ostatních netopýrů. Dožívá se 12 let.
Způsob života
Zimování
Přes zimu upadají do zimního spánku, při kterém mají uši složené pod křídly a jdou vidět pouze tragy. Je zavěšen za čtyři drápky zadních končetin hlavou dolů s létající blánou přiloženou k tělu. Zimuje nejčastěji v jeskyních, dutých stromech a na půdách.
Zvuky
Netopýr ušatý vydává sice echolokační signály, ale jsou velice tiché, nejčastěji při 50 nebo 35 kHz, rychle za sebou (20/s); běžnou technikou nejde od sebe rozlišit netopýra ušatého a dlouhouchého.
Úkryt
Tento druh se spíše jeví jako typický obyvatel jeskyní, ale často hřaduje také na stromech, zejména v nížinách a pahorkatinách, vyhýbá se městům. Žijí v letních koloniích čítající 5-30 samic ve štěrbovitých úkrytech na půdách.
Získávání potravy
Loví převážně v lese, často i ve dne a to většinou můry a jiné noční motýly, housenky, škvory, dvoukřídlé nebo pavouky. Tím pomáhá udržovat rovnováhu v přírodě. Při lovu využívají svůj dobře vyvinutý sluch. Není dobrý letec, létá nízko a pomalu (15 km/h). Netopýr vydává různé zvuky, které se odrážejí od okolních předmětů. To mu i přes to, že je slepý, umožňuje výbornou orientaci a vyhledávání kořisti.