Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je středně velký obojživelník a nejrozšířenější evropský zástupce čeledi mlokovitých rozšířený v západní Asii, jihozápadní Africe a zvláště v jižní a střední části Evropy (přesný evropský areál rozšíření viz mapka níže).

Popis

Mlok skvrnitý je robustní obojživelník s krátkými končetinami, poměrně dlouhým a silným ocasem a malou hlavou se zakulacenou tlamou a vypouklýma očima. Velikost i zbarvení se výrazně mění dle několika poddruhů (viz níže). Dospělý jedinec je dlouhý 18-28 cm. Nejčastěji se objevují mloci s černě zbarveným tělem se žlutými skvrnami nebo pruhy. V některých lokalitách se objevují i poddruhy se skvrnami pomerančově oranžovými až červenými. Svým zbarvením se blízce podobá americkým axolotlům a stejně jako u nich má jeho barevné skvrnění funkci varovnou a odrazující. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší.

Chování

Mlok skvrnitý obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky nebo pole v blízkosti vodních toků, jezírek nebo studánek, kam klade každoročně svá vajíčka, zvláště pak preferuje listnaté nebo smíšené lesy. Vyhledává především podhorské lokality, nejčastěji vystupuje do nadmořské výšky pod 1 200 m n. m. Žije nočním způsobem života, přes den se ukrývá pod listy, kmeny stromů, větvemi, v dírách v zemi nebo pod kameny, kde je chráněn před přímým slunečním zářením. Ze svých úkrytů často vylézá i za deštivých a nepříznivých dnů. Jeho potravou se stávají nejčastěji malí až středně velcí bezobratlovci (žížaly, stonožky, drobný hmyz, pavouci, červi, slimáci aj.), které usmrcuje vysoce účinným jedem. Na přelomu října a listopadu se před nepříznivým zimním počasím schovává do podzemí, kde se drží přibližně stálá teplota. Mločí jed, samandarin, který vyměšuje ze žláz za očima, není pro člověka příliš nebezpečný, pokud se však nedostane např. do očí, kde způsobuje silné pálení, ale menším živočichům, kteří se ho snaží napadnout nebo kteří se stávají jeho kořistí, může způsobit silné svalové křeče a zvýšení krevního oběhu v celém těle, spojené s obtížnějším dýcháním. Jed ve větším množství pak může takového živočicha i zabít. Díky této schopnosti nemá téměř žádného přirozeného nepřítele, největším nebezpečím je pro něj člověk. Mlok skvrnitý pohlavně dospívá ve 3. až 4. roce života. Při páření samec samici uchopí zespodu, odloží spermafor na podklad a sklouzne na stranu, takže samice klesne na spermafor. Po vyvinutí vajec v jejím těle (je v našich podmínkách vejcoživorodý) klade přibližně 40 (max. 70) larev o délce 2,2–3,2 cm, které před proměnou dorůstají velikosti až 8 cm. Larvy jsou masožravé, živí se rybím potěrem, drobnými korýši nebo členovci, často se u nich také projevuje kanibalismus. K proměně u nich dochází po třech měsících, v červenci až srpnu. V přírodě se dožívají průměrně 20, v zajetí až 40 let.

Výskyt a početnost v ČR

Mlok skvrnitý je v České republice dle vyhlášky 395/1992 Sb. silně ohroženým druhem. Velkou zásluhu na tomto statusu má především automobilová doprava a ničení a znečišťování přírodních vodních toků, jezírek a studánek. Platí pro něj také tzv. Bernská konvence, která jej uznává přísně chráněným druhem, který nesmí být pod účelem chovu opatřován odchytem v přírodě a je možné jej získat jen z registrovaných chovů. Druhy žijící na území našeho státu pak lze držet v lidské péči jen na základě udělené výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.