Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) je ohrožený druh žab. Jedná se o menší žabku, která je výrazným obyvatelem malých vodních nádrží.

Popis

Tato žabka dosahuje velikosti 5 cm. Svrchu má hnědavou až šedozelenou barvu. Na omak drsná, protože má ostře zakončené kožní bradavky. Hlavu má plochou, širokou a okrouhlou. Více než 50 % plochy břicha má výrazně žlutou barvu s velkými šedými až černými skvrnami. Sameček vlastní tmavé rohovité plošky na předloktí a prstech. Ty využívá především v době páření. Hlas tohoto obojživelníka zní velmi příjemně. Jedná se o poměrně tiché "ung" nebo "uh". Můžeme pozorovat zajímavě vypadající srdcovitou zornici oka.

Zajímavosti

Typickém místem výskytu a rozmnožování jsou malé dočasné vodní plochy. Může se jednat i o vyjeté koleje na nezpevněných lesních cestách. Ve větší oblibě má raději vyšší polohy - od 250 do více než 1 200 m n. m. Pro kladení svých vajíček upřednostňuje prosluněná nezastíněná místa. Tato žabka je aktivní ve dne i v noci. Pokud ji zpozorujeme ve dne, často leží ve vodě nebo odpočívají na mělčině u břehu. Plave krátkými tempy. Velmi často se potápí. Pokud je vyrušena, ukryje se v bahně. Právě zde ji poslouží její svrchní zbarvení jako maskování. V případě nebezpečí na souši zaujme výstražný postoj (zvedne přední a zadní nohy, prohne hřbet) a odhalí odstrašující zbarvení břicha. Jedná se o varovný signál, který upozorňuje, že je tento živočich nejedlý. Vylučovaný kožní sekret je žíravý a může způsobit alergickou reakci. Dráždí ústní sliznici a působí odporně. Zimu přečkává v bahně ve vodě nebo na souši zahrabaná v zemi.

Výskyt a rozšíření

Jedná se výhradně o evropský druh. Vyskytuje se na západ od Francie až po karpatský masiv a od středního Německa a jižního Polska, dále Itálie a Balkán. Její populace je široce roztroušená v sekundárních biotopech - např. kamenolomy, pískovny, štěrkovny a těžiště jílu, které jsou zaplavené mělkou, příliš nezarostlou vodou. Na Moravě jsou její populace výrazně rozšířenější a méně ohrožené než česká populace.

Ohrožení

Během posledních třiceti let došlo ve Středních Čechách k úbytku o 90 %. Tato kuňka dokáže snést i silné organické znečištění vody. Hlavní příčinou mizení celých populací je devastace prostředí - velkoplošná aplikace biocidů, mizení a intoxikace vhodných stanovišť. V lesích je na vině používání těžké mechanizace a úpravy cest štěrkováním a asfaltováním. Dalším faktorem je zřizování skládek v místě bývalých lomů. V České republice se jedná o silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Rozmnožování

Na jaře začínají samci vydávat své charakteristické volání. Přitom si udržují vzájemný, asi 50 cm odstup. V případě přiblížení jiného samečka se jej „majitel území“ pokouší odstrčit zadníma nohama. Podle sborového volání samečků samičky snadno najdou místo rozmnožování. Samičku připravenou k rozmnožování sameček pomocí hrbolků na prstech a předloktích pevně obejme v oblasti beder (tzv. amplexus inguinalis). Sameček poté oplodní asi 150 vajíček, které samička klade jednotlivě či v malých shlucích na vodní rostlinstvo, kousky větví nebo kameny. Kuňky ženského pohlaví se mohou během léta rozmnožovat i několikrát. Naděje vajíček a pulců na přežití v malých nestálých vodních nádržích se tak velmi zvyšuje. Pulci se líhnou přibližně po dvou týdnech. Po dvou měsících se promění v malé žabky. Ve druhém až třetím roce života dochází k pohlavní dospělosti. Může docházet ke křížení s kuňkou obecnou.