Klokánek králíkovitý (Bettongia penicillata) je malý, klokanovi podobný vačnatec, žijící v lesnatých oblastech jihozápadní Austrálie.

Popis

Klokánek králíkovitý je drobný klokánek s dlouhým ocasem, který je stejně dlouhý jako tělo zvířete. Má šedohnědou srst, na čenichu a na ocase velmi krátkou. Ocas je zakončen černým střapcem.

Rozšíření

Před příchodem bílých osadníků se klokánek králíkovitý vyskytoval v celé jihovýchodní, jižní i jihozápadní Austrálii, ve Velké Viktoriině poušti, Velké písečné i Gibsonově poušti a rovněž v poušti Tanami v Severním teritoriu. Kolonizace s sebou přinesla vykácení lesů a křovin, ve kterých klokánci žili, nové potravní konkurenty, králíky, a nové predátory, hlavně lišku. To ve svém důsledku vedlo k rychlému úbytku klokánků a již na začátku 20. století z většiny svého bývalého areálu zmizeli. Poddruh B. penicillata penicillata z Jižní Austrálie byl vyhuben okolo roku 1923. Jediným místem, kde se klokánkům podařilo přežít, byly čtyři lokality na jihozápadě Západní Austrálie. Naštěstí pro klokánky králíkovité byly zahájeny programy na jejich záchranu. V zajetí se dobře a rychle množí, problémem však zůstaly lišky a domácí kočky, které decimovaly v přírodě žijící populaci. Pokusy oplotit přírodní rezervace a zabránit tak nepůvodním placentálním savcům dále ničit klokánky se nesetkali s přílišným úspěchem - v 80. letech 20. století proto byli klokánci převezeni na ostrovy při pobřeží jižní Austrálie, kam se králící, hlodavci, lišky, kočky ani zdivočelí psi nedostali. Životaschopná populace vznikla na dvou z nich - na ostrovech Wedge a Saint Peter v Adelaidském zálivu. Tyto populace pak posloužili jako zdroj klokánků k vysazení na další chráněné lokality, tentokrát i na pevnině, do přírodního parku Yookamurra Sanctuary (1991) a do zátoky Venus Bay (1994), což jsou oplocené rezervace, ve kterých jsou klokánci králíkovití chráněni před škůdci. V roce 1999 proběhla poslední vlna reintrodukce klokánka na další vhodné lokality.

Stanoviště

Klokánek králíkovitý žije ve světlých lesích, hájích, křovinách a ve vysoké trávě.

Biologie

Je to samotářské zvíře, každý jedinec obývá vlastní domovský okrsek, který má rozlohu 20-40 ha. Jsou aktivní v noci, den tráví v hnízdech postavených z trávy a kůry stromů, samotná hnízda jsou dále skrytá pod keři nebo jinou vegetací. Materiál na stavbu přináší s pomocí chápavého ocasu. Živí se nezelenými částmi rostlin - cibulemi, hlízami nebo semeny, pryskyřicí a plodnicemi podzemních hub. Houby samotné nejsou příliš výživnou stravou, ale klokánek králíkovitý hostí ve svém předžaludku symbiotické bakterie, díky kterým dokáže zužitkovat i tento zdroj potravy. Kromě rostlin pojídá také hmyz a mršiny. Rozmnožují se celoročně, březost trvá 21 dní. Jediné mládě pak dalších 98 dní tráví ve vaku, pak je samice vodí tak dlouho, dokud její vak neopustí další mládě. Klokánek králíkovitý se dožívá 4-6 let.

Poddruhy

Všichni dnes žijící klokánci králíkovití patří do poddruhu B. penicillata ssp. ogilbyi.

Ohrožení

Prozatím se zdá, že budoucnost klokánka králíkovitého je zajištěna, bude-li mu dále poskytována ochrana. Je zařazen do Evropského záchranného programu.