Kakadu bílý (Cacatua alba) je velký papoušek z čeledi kakaduovitých. Kakadu bílý patří mezi silně ohrožené druhy papoušků, zejména jako následek nelegálních odchytů a ničení životního prostoru. Proto je zařazen do seznamu CITES.

Popis

Kakadu bílý je celý bílý, pouze spodní strana křídel a ocasu má žlutý nádech. Chocholka je široká, vztyčitelná podle nálady ptáka, zobák je mohutný a černý, oční okruží lehce namodralé, duhovka černá, nohy tmavě šedé. Samičku lze od samce rozlišit podle červenohnědší oční duhovky a menšího vzrůstu.

Rozměry

Kakadu bílý dosahuje velikosti až 50 cm.

Stanoviště

Ve své původní domovině žije v tropických pralesích s bujnou vegetací a s vysokými srážkami do nadmořské výšky 600 m n. m.

Areál rozšíření

Areál rozšíření zahrnuje severní a střední Molucké ostrovy v Indonésii.

Potrava

Potrava je převážně rostlinná, zejména semena a plody, nepohrdne však také hmyzem. V zajetí krmíme směsí zrnin nebo speciálními granulemi pro velké papoušky. Každý den bychom rovněž měli podávat nakrájené čerstvé ovoce či zeleninu. Z ostatních potravin lze nabídnout piškot, vařenou nesolenou rýži či těstoviny nebo vařené vejce. Vhodné jsou i čerstvé větve ovocných stromů k okusování.

Rozmnožování

Kakadu bílý hnízdí v dutinách, samice snáší 2-3 vejce na kterých sedí 27-28 dní. Mláďata vylétají přibližně 80. den. V zajetí patří kakadu bílý mezi často chované druhy a daří se i odchov mláďat. V období hnízdění však tento papoušek může být velmi agresivní, a to jak vůči chovateli, tak i vůči svému partnerovi.

Kakadu bílý jako domácí společník

Spolu s kakadu moluckým je kakadu bílý považován za nejpřítulnějšího z papoušků. Odtud plyne i jeho obliba mezi chovateli. Ochočený kakadu bílý si ke svému majiteli vytváří silné citové pouto – někdy tak silné, že jej považuje za svého plnohodnotného partnera. Takový pták od chovatele vyžaduje neustálou pozornost a fyzický kontakt v podobě hlazení, čechrání peříček a jiných „důvěrností“. Kakadu bílý je velmi inteligentní a učenlivý pták, který se spolehlivě naučí řadu akrobatických a komických kousků. Schopnost napodobovat slova u něj sice není tak výrazná jako u žaka nebo amazoňanů, avšak jsou známi i jedinci disponující rejstříkem několika desítek slov. Tento papoušek se vyznačuje i značnou dávkou mechanické obratnosti, díky níž se naučí otevírat i velmi důmyslné systémy zavírání klecí. Svým zobákem však také dokáže napáchat značné škody, neboť velmi rád oklovává dřevěné předměty, nábytek nevyjímaje. Proto je třeba poskytnout mu dostatek dřevěných hraček, jejichž ničením se zabaví. Hračky také tomuto aktivnímu papouškovi pomohou zahnat nudu, která jinak může dlouhodobě vést k vyškubávání peří. Kakadu bílého není těžké si oblíbit pro jeho veselou povahu a téměř dětskou příchylnost k majiteli. Je třeba ovšem vědět, že se jedná o jednoho z nejnáročnějších papoušků na chov v domácích podmínkách. Především je to pták velice hlučný. Jeho hlasité vřeštění nezadrží ani ty nejsilnější zdi obydlí, a proto majiteli hrozí stížnosti sousedů, zvlášť je-li kakadu chován v bytě. Hlukem se několikrát za den projevují i spokojení kakaduové; ovšem u kakaduů trpících nudou nebo nedostatkem pozornosti se neustálý vřískot může stát nepřekonatelným problémem pro všechny členy domácnosti. Následkem často bývá prodej papouška novému majiteli nebo jeho odložení do záchytného centra, kde se však jeho traumata mohou ještě prohloubit. Dalším problémem u kakadua bílého je změna jeho povahy v průběhu dospívání. Mládě tohoto papouška často upoutá budoucího majitele svou roztomilostí a zdánlivou bezbranností, avšak kolem druhého roku věku se jeho chování může začít radikálně měnit ve značně agresivní. Tito robustní ptáci s mohutným zobákem mohou pak člověku způsobit i vážná zranění. Velmi problematický je pak chov kakadu bílého v domácnosti s malými dětmi; tito papoušci nejsou vůči dětem příliš tolerantní a mohou je v žárlivosti napadat. Jako konkurenci mohou však vnímat i další dospělé členy rodiny, před kterými se snaží svého majitele „bránit“. Úspěšný chov kakadu bílého tedy vyžaduje ze strany majitele značnou dávku trpělivosti, velké množství času (rozhodně se nejedná o papouška vhodného pro plně zaměstnané majitele) a rovněž poskytnutí odpovídajících chovných podmínek, především co nejprostornější klece a pokud možno i ptačího stromu s hračkami. Dále je záhodno papouška nějakým způsobem cvičit (např. pomocí clickertrainingu), aby se předešlo nežádoucímu chování jako je klování či útoky na ostatní členy rodiny. Jsou-li kakadu bílému splněny jeho materiální i citové nároky, jedná se o jednoho z nejvěrnějších, nejoddanějších a nejpřítulnějších domácích mazlíčků, jakého si lze jen představit. Přesto se najdou odborníci (například světoznámá znalkyně papoušků Rosemary Low), kteří tvrdí, že velcí kakaduové by se v klecích neměli chovat vůbec; skutečné spokojenosti prý mohou dosáhnout jen ve volné přírodě nebo v prostorných venkovních voliérách.