Jeřáb laločnatý (Bugeranus carunculatus) se výskytuje v oblasti od Etiopie přes Tanzanii až po Jihoafrickou republiku. Ve srovnání s ostatními africkými příbuznými je nejvíce vázán na mokřady. Ve většině případů vyhledává rozsáhlá travnatá záplavová území, ovšem může se objevit i v ostrůvkovitých mokřinách.
Jeřáb laločnatý je největším ze šestice afrických druhů jeřábů. Od ostatních příbuzných je jednoduše odlišitelný podle laloků visících pod tmavou obličejovou částí, které jsou pokryty bílým peřím. Vyskytují se u obou pohlaví. Zvláštností je, že pokud má jeřáb agresivní náladu, laloky se mu protáhnou. Naopak v momentě, kdy se cítí být ohrožen, se laloky zmenšují.
Je typickým druhem žijícím v párech. Ptáci zůstávají po celý rok na stejném stanovišti, přičemž v době hnízdění si aktivně brání teritorium často větší než 1 km2.
Živí se hlavně hlízami a oddenky vodních rostlin. V jejich potravě jsou dále zastoupeny semena, hmyz a také drobní obratlovci.
Rozmnožování
Délka inkubace je 36 - 40 dní. Samice snáší 1 - 2 vejce. Mláďata jsou schopna létat po 90 - 130 dnech. Jeřáb laločnatý pohlavně dospívá ve 4. až 8. roce života.
Samice ve většině případů klade pouze jedno vejce. A i když se ve snůšce objeví vejce dvě, rodiče vychovají téměř vždy jen jednoho potomka. Jeřábi laločnatí mají ze všech jeřábů nejdelší dobu inkubace vajec. Rovněž mláďata jsou schopna letu nejpozději ze všech příbuzných. Hnízdo se zpravidla nalézá v mělkém mokřadu, kde je jen malá pravděpodobnost, že budou jeřábi rušeni.
Ohrožení druhu
Největším nebezpečím pro jeřáby laločnaté je mizení jejich původního prostředí, tedy mokřadů. Mohou za to rozvoj průmyslu, intenzifikace zemědělství, výstavba přehrad, vysoušení mokřadů a nárůst počtu obyvatel. Nebezpečí také představují kolize s dráty elektrického vedení, chemické postřiky aplikované proti mouchám tse-tse a ilegální lov pro maso. Odborníci odhadují, že ve volné přírodě přežívá posledních 8 tisíc hnízdících párů.