Hrošík liberijský (Hexaprotodon liberiensis), domorodci nazývaný nigbwe, je trpasličí druh hrocha, žijícího skrytě v pralesích Západní Afriky. Zprávy o něm byly dlouho považovány za výmysly a o hrošíka se zajímali jedině kryptozoologové. Jeho existenci se proto podařilo vědeckému světu dokázat až v roce 1914.
Synonyma
- Choeropsis liberiensis
Výskyt
Deštné pralesy, tropické a subtropické lesy, bambusové lesy, mangrove/Sladká voda řeky, jezera, rybníky, slepá ramena řek, potoky, mokřady, močály, bažiny, prameny, zaplavovaná území, přehrady, stoky, břehy řek, podzemní voda v jeskyních
Biologie
Tento menší příbuzný hrocha žije v okolí bažin, ale většinu času tráví na souši. V současné době je jeho přežití vážně ohroženo v důsledku kácení tropických deštných pralesů.Nebezpečí mu hrozí i od lovců, kteří ho pronásledují kvůli masu.Vyhledává bažinaté, vlhké biotopy v okolí řek. Na rozdíl od hrocha není tak jako jeho větší příbuzný vázán na vodu. Nežije ve stádech, ale vyskytuje se jednotlivě nebo v párech. Březost trvá okolo 7 měsíců. Mívají pouze jediné mládě, vážící 5-7 kilogramů, které samice kojí 9 až 12 měsíců, při kojení samice leží na boku. S matkou se mládě zdržuje dva až tři roky.
Hrošík liberijský je chovancem několika českých zoologických zahrad:Zoo Olomouc kde chovají pár, který přivedl na svět už sedm mláďat. Dále Zoo Plzeň , Zoo jihlava a Zoo Dvůr Králové
Historie objevování
Zprávy o tomto tvorovi přicházely z Afriky často. V roce 1843 získal americký zoolog Morton z Libérie dvě lebky. V roce 1870 bylo při pitvě uhynuvšího domnělého hrocha v Dublinské zoo zjištěno, že se jedná o nový druh, choreopsise. V Hamburské zoo v roce 1885 chovali jeden exemplář (o kterém se též zprvu domnívali, že je jen malý hroch). I přes to, odmítala tehdejší věda existenci hrošíka liberijského uznat. Lebky prohlásila za pozůstaky již vyhynulých zvířat a o exemplářích chovaných v zoo prohlásili, že jde jen o degenerované jedince hrocha.
V roce 1910 financoval Carl Hagenbeck, ředitel Hamburské zoo, výpravu do Libérie. První výprava ještě úspěchem neskončila, ale ta druhá, která se uskutečnila v roce 1913, znamenala pět živých exemplářů pro Hamburskou zoo a uznání nového druhu.