Hirola (Beatragus hunteri nebo Damaliscus hunteri) patří mezi nejmenší buvolce, má z nich však nejdelší rohy a je také nejvzácnější. Jedná se o nápadně štíhlé zvíře s tenkými, výrazně prohnutými rohy, které mohou měřit až 72 cm. Délka těla činí 160 cm, výška v kohoutku 100-105 cm a hmotnost 75-80 kg. Zbarvení je stejnoměrně pískové nebo světle žlutohnědé, pouze nad každým okem má zvíře nepříliš výraznou bílou skvrnu. Samci jsou větší a jejich rohy jsou delší, na šíji mají velmi silnou kůži, která slouží jako ochrana před zraněním ve vzájemých soubojích. Žije v rodinných skupinách nebo malých stádech, vedených nejsilnějším samcem. Živí se převážně listy a výhonky keřů. Vyskytuje se v suchém křovinatém buši nebo polopouštních oblastech na poměrně malém území v pohraničních oblastech mezi Keňou a Somálskem, zejména v povodí řek Jubba a Tana. Vzhledem k tomu, že se jedná o oblast ohroženou rozšiřováním pouští, byla v 70. letech část hirol odchycena a přesunuta do národního parku Tsavo, kde se dobře aklimatizovaly. Jedná se o kriticky ohrožený druh, který se v zajetí chová jen výjimečně. Poprvé byl chován v 70. letech v ZOO Dvůr králové nad Labem, kde se je podařilo i rozmnožit.