Králík durynský byl vyšlechtěn v Německu a patří mezi ta plemena, která více méně vznikla náhodně, nikoliv cílevědomým šlechtěním. Jeho začátky se datují do roku 1895, kdy ve svém chovu prováděl křížení několika plemen králíků německý chovatel David Gärdner učitel ve Waltershausenu v Durynsku. Ke křížení použil králíky obry a tzv. lotrinské křížence. Po delší době se narodilo mládě se zvláštní barvou a po přelínání i znaky podobné barvě kamzíků s temnější znaky na nose, uších, břiše, končetinách a bocích. První duryňáci z počátku dostali francouzský název „chamois", což v překladu znamená kamzík. Plemeno bylo uznáno pod názvem durynský-kamzičí v roce 1908. Ještě týž rok bylo vystaveno i v Praze, tehdy ještě rakousko-uherské. První chovatelkou byla paní Absengerová z Košíř. V pozdějších letech kolem roku 1930 se tomuto plemeni u nás stalo konkurencí šlechtění plemene králíka tzv. poděbradský daňčí. Toto šlechtění prováděl František Jelínek z Cerhenic. Nakonec v letech hospodářské krize po roce 1932 k rozšíření daňčího nedošlo. Po skončení 2. světové války se chovem „kamzíků" zabývalo jen několik chovatelů v severočeské oblasti a na Moravě. V roce 1971 došlo k založení Klubu chovatelů králíků AlHaKa (aljaška, havana, kamzičí), který převzal zvelebování a rozšiřování uvedených plemen. U nás byl tento králík pod názvem kamzičí znám do června 1982, tehdy došlo k přejmenování na durynský. Durynský králík patří k lehčím, středním plemenům s ideální hmotností 3,70 - 4,00 kg. Plemeno velmi dobře zhodnocuje krmivo a patří k těm velmi dobrým v produkci jatečných zvířat. V převážné míře se dnes chovaná zvířata vyznačují dokonalou madagaskarovou barvou a pěknými kamzičími znaky. Jejich předností je zavalité tělo s krátkým krkem. Přednost dáváme králíkům s délkou uší 11 - 12 cm. Barva krycího chlupu je žlutohnědá až žlutočervená s tmavě hnědými pesíky, které spočívají na povrchu a tvoří slabě sazovitý závoj.