Český teplokrevník je nejrozšířenějším plemenem koní v České republice. Toto plemeno si našlo široké využití ve všech odvětvích sportu i práce. Mnoho koní tohoto plemene je zařazeno do rekreačního ježdění, avšak najdeme i jedince postavené na vysokých příčkách ve sportu.

Popis

Je to statný kůň, v kohoutku měří 165-185 cm, obvod hrudi měří asi 200 cm, obvod holeně 22-23 cm. Hmotnost těla přesahuje 600 kg. Dost těžká hlava je úhledná, krk mohutný a svalnatý, vysoko nesený, kohoutek málo výrazný, hřbet široký a dosti dlouhý stejně jako záď. Mohutné nohy mají výrazné klouby, krátkou spěnku a kopyta někdy příliš plochá s nepříliš tvrdou rohovinou. Přední nohy někdy bývají svázané. Hříva a ohon jsou dosti husté, zaplétají se. Běžně se vyskytují hnědáci a ryzáci,ostatní barvy jsou vzácné. Při úpravě srsti se šasto na zádi vytvářejí kartáčové šachovnice. Český teplokrevník se dnes chová málo, nahrazují ho dovážená plemena.Je to však kvalitní pracovní kůň, vhodný jak k jízdě, zejména rekreační a terénní, tak k lehčí práci v zemědělství a lesnictví. Je učenlivý, ovladatelný, ochotný a vytrvalý. U tohoto koně se může objevovat tak zvané rybí oko, což je úplně světle modré oko. U tohoto plemene může dojít k jakékoliv kombinaci barev. Toto plemeno je velmi vhodné na Parkůrové skákání nebo Drezůru. Český teplokrevník patří mezi mírumilovná plemena a krásné koně.

Původ a historie

Chov teplokrevných koní v bývalé Československé republice převažoval nad chovem koní chladnokrevných. Základem chovu se stala zejména teplokrevná plemena z blízkých hřebčínů - Gildran, Furioso a Nonius, na Slovensku i Shagya arab, Dahoman a další. Nemalý podíl měl také původní polský Przedswit. Ke zvýšení mohutnosti a k zušlechtění teplokrevného chovu se do českých zemí koncem 19. století a v prvním období 20. století dováželi oldenburští a východofríští hřebci. Oldenburští koně byli oblíbeni jako koně všestranně užitkoví díky své mohutnosti, kostnatosti a současně také díky svému mírnějšímu temperamentu. O rozšířenosti a oblibě oldenburské krve v té době svědčí fakt, že do roku 1950 bylo v našem chovu zařazeno do plemenitby po čistokrevných oldenburských importech 257 hřebců. Linie založená anglonormanským hřebcem Norman 710 se stala nejlepší a nejoblíbenější. Rozšířila se přes jeho syna Rubica 952 a dále pak přes Rubicovy syny Ruthard 1255, Wittelsbacher 1525 a Waibel 438. Nejvýznamnější z těchto větví byla ta Ruthardova a z ní pocházel hřebec Bystrý (o: 658 Ehlert, m: Furioso IX-25), narozený v roce 1919. Bystrý působil v plemenitbě 19 let a stal se svými 11 syny a 35 vnuky zakladatelem nejrozšířenější oldenburské linie v chovu českého teplokrevníka. Tento hnědák na své potomstvo věrně přenášel pracovitost a tvrdost, ale i některé vady, jako například postoj předních končetin. Při dovozu oldenburských plemeníků docházelo postupně v následujících generacích k úbytku mohutnosti. S tím se stále zřetelněji objevovaly konstituční a exteriérové nedostatky a docházelo také ke ztrátě tělesné harmonie (a to i přes hromadění oldenburské krve v původu českých klisen). Snahou proto bylo vybrat mezi oldenburskými hřebci českého chovu ty jedince, kteří splňovali požadavky na tělesnou harmonii a exteriér. Takovým byl hřebec 80 Vrchňák, který ale nebyl natolik průrazný, aby založil samostatnou linii. Po druhé světové válce se začali dovážet koně hannoverští, anglonormanští a trákénští. Český teplokrevník hřebčinského chovu vznikl na základě kmenového stáda clevelandských klisen ze zrušeného chovu v Kladrubech a také z klisen z Piberu a Radovce. Hřebci Furioso, Przedswit a Gidran působili jako plemeníci v chovu, po válce se pak objevili i hřebci s oldenburskou krví, hannoverští a také anglonormani. Nakonec se ustálila tři chovná stáda - kladrubské, netolické a albertovské, a homogenizovala se. Po roce 1960 došlo prakticky ke splynutí českého a moravského teplokrevníka - ten byl také vyšlechtěn na základě krve Furioso-Nonius-Przedswit (ovšem za vydatnějšího použití araba Shagya a angloaraba Gidrana). Moravský teplokrevník byl statný kůň. Měřil 162-168 cm a mohl vážit až 650 kg. Část chovného stáda byla po roce 1960 zrušena a v chovu se vydatně uplatňovali krom trakénských a hannoverských hřebců i angličtí plnokrevníci a čeští teplokrevníci (přes 50%), takže došlo k již zmíněnému splynutí moravského teplokrevníka s českým teplokrevníkem.